Češi nedokážou vypnout: třetina pracuje i po pracovní době, varuje nový výzkum

Digitální technologie otevřely možnost pracovat odkudkoliv i kdykoliv. Pro mnoho českých zaměstnanců ale tato „svoboda“ znamená, že pracovní den nekončí zavřením notebooku v kanceláři. Reprezentativní výzkum týmu IRTIS z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity ukazuje, že 30 procent pracujících si bere práci s sebou do večerů a víkendů velmi často. Nejčastěji přes e-maily, zprávy a telefonáty.

Z dat zároveň vyplývá jednoduchá rovnice: čím více se práce přesouvá do volného času, tím hůře lidé dokážou zregenerovat. Dlouhodobě se tak zvyšuje riziko stresu, únavy a nakonec i vyhoření.

Když technologie smažou hranici mezi prací a volnem

Mobilní telefon v kapse, pracovní chat v aplikaci a e-mail dostupný na pár kliknutí. To všechno činí z práce pružnější záležitost. Úkoly lze vyřídit na cestě vlakem nebo kolegům odpovědět z domova. Stejné nástroje však zároveň stírají hranici mezi tím, kdy člověk pracuje a kdy má opravdu volno.

Výzkum Masarykovy univerzity ukazuje, že tato hranice je u řady Čechů výrazně rozmazaná. Třetina zaměstnanců používá digitální technologie k práci mimo svou oficiální pracovní dobu velmi často. Na opačném konci spektra je přibližně 18 % lidí, kteří po skončení směny přes technologie pracovně nefungují vůbec.

Práce po pracovní době přitom většinou neznamená jen krátké nahlédnutí do schránky. Mnoho zaměstnanců z e-mailu přejde rovnou k vyřizování dalších úkolů a během večera stihne hned několik pracovních aktivit. Mentální zátěž se tak znovu zvyšuje, jen v čase, kdy by mohla naopak klesat.

Výzkumníci také upozorňují, že lidé, kteří už během dne prožívají silné pracovní přetížení, sahají po telefonu či notebooku i ve volném čase častěji než ostatní. Technologie jim tak sice umožňují zvládnout větší objem práce, současně jim ale komplikují možnost „vystoupit“ z pracovního módu.

Rovné mzdy do června 2026. Kdo nemá jasný systém, riskuje žaloby

Podle spoluautora studie Martina Vaculíka moderní technologie poskytují velkou volnost, ale berou přirozené mantinely. Aby mohl člověk dlouhodobě podávat kvalitní výkon, potřebuje kvalitní odpočinek. Trvalé zapojení do pracovních povinností se s dlouhodobou efektivitou jednoduše neslučuje.

Regenerace jako ochrana před vyhořením

Zajímavý je pohled na to, co se děje v hlavách zaměstnanců, i když zrovna nepracují. Tři čtvrtiny dotázaných přiznávají, že na práci často myslí i ve volném čase. Nejde tedy jen o to, kolik hodin navíc člověk odpracuje, ale také o to, zda se dokáže psychicky odpoutat.

Většina respondentů sice uvádí, že pravidelně zažívá relaxaci, prožitky klidu a pocit „vypnutí“, vysoký podíl pracovních myšlenek o volném čase ale naznačuje, že odpojení je často jen částečné. Tělo odpočívá, hlava však zůstává v práci.

Vědecké poznatky přitom dlouhodobě ukazují, že právě kvalitní regenerace je jedním z klíčových ochranných faktorů. Snižuje riziko vyhoření, podporuje duševní zdraví a pozitivně se promítá i do pracovního výkonu. Výzkum Masarykovy univerzity potvrzuje, že lidé, kteří mají jasně oddělený pracovní a osobní život, se zotavují výrazně lépe než ti, u nichž se obě sféry prolínají.

Nejde pouze o osobní disciplínu jednotlivců. Spoluautor výzkumu Jaroslav Sýkora připomíná, že velkou roli hraje i kultura organizace. Firmy, které svým zaměstnancům dávají prostor pro skutečný odpočinek a nepředpokládají jejich trvalou dostupnost, obvykle těží z vyšší spokojenosti i dlouhodobé výkonnosti lidí.

Co regeneraci posiluje a co ji ničí

Výzkum ukazuje, že schopnost zregenerovat síly ovlivňuje souhra několika faktorů. K těm pozitivním patří například:

• jasně nastavená firemní pravidla pro práci mimo běžnou pracovní dobu
• osobní preference oddělovat práci a volno
• víra ve vlastní schopnost se po náročném období znovu zotavit

Naopak na regeneraci působí negativně:

• trvalé pracovní přetížení
• silná identifikace s prací, kdy se člověk vnímá téměř výhradně skrze svou pracovní roli
• očekávání nadřízených, že zaměstnanec bude dostupný i ve večerních hodinách a o víkendech

Korporátní svět láká jen menšinu českých zaměstnanců, raději chtějí menší firmy nebo dělat na sebe

Když tyto tlaky působí současně, výrazně roste riziko, že volný čas přestane plnit svou regenerační funkci.

Zodpovědnost proto neleží pouze na jednotlivci, který si „má umět nastavit hranice“. Pokud firemní prostředí tyto hranice nepodporuje, bývá velmi obtížné je dlouhodobě udržet.

Co z toho plyne pro zaměstnavatele i zaměstnance

Výzkumný tým upozorňuje, že mnoho problémů spojených s prací mimo pracovní dobu lze zmírnit relativně jednoduchými kroky. Organizace mohou například:

• nastavit srozumitelná pravidla pro komunikaci mimo pracovní dobu
• jasně pojmenovat, kdy se odpověď očekává a kdy už ne
• aktivně podporovat odpočinek a respekt k volnému času
• nabízet vzdělávání v oblasti regenerace a digitální hygieny

Zaměstnanci sami mohou přispět tím, že si vědomě vymezí hranice mezi prací a osobním životem. Může jít o drobné, ale důsledné kroky, jako je vypnutí notifikací po určité hodině, vyhrazení času, kdy se pracovní e-maily neotevírají, nebo hledání individuálních způsobů, jak po práci „přepnout“ do jiného režimu.

Důležitá je také důvěra ve vlastní schopnost zotavit se. Ne každý odpočívá stejně. Někdo potřebuje klid a samotu, jiný kontakt s lidmi nebo fyzickou aktivitu. Podstatné je, aby volný čas opravdu sloužil k načerpání sil, nikoli k dohánění další práce v přestrojení.

---

O výzkumu:
Studie byla realizována na reprezentativním vzorku 2000 českých pracujících ve věku 18–59 let, kteří používají digitální technologie. Data byla sbírána metodou CAWI v říjnu 2024. Výzkum vznikl v rámci projektu Excelentní výzkum v oblasti digitálních technologií a wellbeingu, spolufinancovaného Evropskou unií.

Zdroj: Masarykova univerzita