Když to nejde, zkuste si zanadávat. Studie ukazuje překvapivý efekt na sílu i výdrž

Nadávky většinou vníme jako spontánní reakci ve chvíli, kdy se něco nepovede. Zakopnutí o práh, nepříjemná hádka v koloně, těžký poslední opakovaný pokus ve fitku. Člověku to ujede, uleví se mu a jede se dál. Jenže podle nového výzkumu může mít taková „ventilace“ ještě jeden vedlejší efekt. Nejde jen o emoce. Zdá se, že nadávka umí zvednout fyzický výkon.

Vědci z Keele University ve Velké Británii pod vedením psychologa Richarda Stephense se zaměřili na otázku, která zní až podezřele jednoduše. Když si člověk při výkonu sprostě uleví, pomůže mu to podat lepší výkon v testech síly a vytrvalosti. A pokud ano, proč se to děje. Studii si můžete přečíst zde.

Stephens to shrnul bez velkých okolků. Nadávání může fungovat jako levný a snadno dostupný způsob, jak si v kritický moment pomoci. Bez drog, bez kalorií a bez složitých pomůcek. Jde o něco, co má většina lidí po ruce vždy.

Dvě minuty vulgarit a tělo vydrží déle

Aby tým efekt ověřil, připravil dva experimenty, dohromady se zúčastnilo 192 lidí. V obou případech šlo o stejný typ úkolu. Účastníci dělali takzvané „chair push-up“, tedy cvik, při němž se z opory o židli zvedají pomocí paží a drží vlastní tělesnou hmotnost.

Během cvičení měli každé dvě sekundy opakovat buď nadávku podle vlastního výběru, nebo neutrální slovo. Každý účastník si vyzkoušel obě varianty za stejných podmínek. Lišil se jen pořádek, někdo šel nejdřív do „sprosté“ verze, jiný začal neutrálním slovem.

Výsledek vyšel zřetelně. Když lidé nadávali, dokázali se v cviku udržet déle. Jinými slovy, byli schopní déle podporovat vlastní váhu než v situaci, kdy opakovali běžné slovo bez emočního náboje.

Po čtyřicítce hubnete hůř? Tahle kombinace cvičení a spánku funguje

Proč to funguje: méně zábran, víc „jdu do toho“

Stephens a jeho kolegové nechtěli zůstat jen u zjištění, že to „nějak“ funguje. Zajímalo je, co přesně se v hlavě odehraje. Podle jejich interpretace je klíčem takzvaná disinhibice. Stav, kdy se člověk na chvíli uvolní z běžných společenských a vnitřních brzd, přestane váhat a přestane se držet zpátky.

Stephens to popsal tak, že disinhibice pomáhá překonat zdrženlivost. Místo opatrného „ještě kousek, ale raději ne“ člověk zvolí přímější přístup a do úkolu se víc opře. Výkon pak není omezený tím, že se vědomě nebo nevědomě šetří.

Tahle myšlenka navazuje i na starší výzkumy, které už v minulém století naznačovaly, že některé podněty mohou krátkodobě zvednout sílu. Patřil mezi ně křik, hlasitý hluk, alkohol nebo jiné zásahy, které měly společné jedno. Uvolnění zábran.

Flow, sebevědomí a méně rozptylování

Po dokončení cviku účastníci vyplňovali dotazníky o tom, jak se během úkolu cítili. Vědci se ptali na více psychických stavů, které mohou s odbouráním zábran souviset. Zajímalo je, kolik pozitivních emocí lidé cítili, jak vtipná jim situace připadala, jak moc byli rozptýlení a jaké měli sebevědomí.

Součástí bylo i měření takzvaného psychologického flow. To je stav, kdy se člověk ponoří do činnosti, je příjemně soustředěný a vnímá, že mu to jde. Právě při nadávání lidé hlásili vyšší míru flow a také změny, které do představy disinhibice zapadají.

Autoři následně spojili výsledky obou experimentů s daty z předchozího testu, který měli z dřívější studie. Z kombinace vyšlo, že rozdíl ve výkonu se dá vysvětlit právě změnami v těchto psychických proměnných, tedy mimo jiné soustředěním, sebevědomím a tím, jak moc člověka něco vyrušuje.

Skoro desetina lidí zná vyvrcholení z posilovny

Síla nadávky může souviset s tabu

Zůstává ale ještě jedna zajímavá otázka. Proč zrovna nadávky. Podle Stephense v tom hraje roli jejich tabuizovanost. Mnohá sprostá slova jsou společensky nepřijatelná v řadě situací a často se dotýkají dalších tabu témat, například sexuality. Právě tato zakázanost může být důvodem, proč mají tak silný emoční náboj.

Tým proto plánuje posunout výzkum dál a zkoumat, jak se efekt liší podle „síly“ a tabu charakteru konkrétních slov. Vědce zajímá i souvislost s tolerancí bolesti. Jinak řečeno, chtějí zjistit, zda existují kontexty, kde nadávání funguje výrazněji, a jiné, kde je jeho účinek slabší.

Do budoucna se mají testy posunout i mimo čistě fyzické výzvy. Laboratoře zapojené do výzkumu už sledují, jak nadávání působí na situace, kde lidé často váhají nebo se sami brzdí. Zmíněné jsou například veřejné vystupování a navazování romantického kontaktu.

Pro běžný život z toho zatím plyne jednoduchá věc. Pokud je cílem překonat váhání a na chvíli se přestat držet zpátky, může jedno ostré slovo v pravý čas fungovat jako praktický nástroj. Ne jako zázračný recept na výkon, ale jako drobný spínač, který člověku dovolí jít v daný moment víc nadoraz.

Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, apa.org, sciencefocus.com