Sport nám prospívá i vydělává, přesto ho v Česku pořád brzdí peníze a čas

Češi si v evropském srovnání nevedou špatně. Podle analýzy Silnější regiony patří mezi deset národů Evropské unie, které se sportu a cvičení věnují nejpravidelněji. Jenže za tímto výsledkem se skrývá mnohem méně jednoznačný obraz. Aktivnější jsou hlavně mladí lidé, zatímco u velké části celé populace se pravidelný pohyb nedaří udržet. Nejčastěji do toho vstupuje nedostatek času, u části lidí pak také cena sportovních aktivit.

Podle dat Eurobarometru se alespoň s určitou pravidelností pohybu věnuje 44 procent Čechů. Průměr Evropské unie je 38 procent, takže Česko v tomto srovnání drží 8. místo. Nejlépe si vedou Finové, kde pravidelně cvičí 71 procent populace. Dobré umístění Česka ale z velké části stojí na mladších ročnících, protože právě s nižším věkem roste i podíl lidí, kteří sportují pravidelně.

Mladí sport drží, rozdíly jsou ale výrazné

To, že sport v Česku táhnou především děti a mladí, potvrzují i data České unie sportu. Její statistiky ukazují, že členy sportovních organizací je přibližně 21 procent dětí a mládeže do 24 let. Ani tady ale nejde o jednotný obrázek. Výrazné rozdíly existují mezi regiony, kdy nejvyšší podíl mladých členů sportovních organizací vykazuje okres České Budějovice, zatímco na opačném konci stojí Brno-venkov.

Stejně viditelný je rozdíl mezi chlapci a dívkami. U chlapců se organizovanému sportu věnuje 26,7 procenta, u dívek jen 15,1 procenta. I to naznačuje, že český sportovní svět není jen otázkou zájmu, ale také dostupnosti, prostředí a motivace.

Největší překážka? Čas. Pak motivace, zdraví i cena

Na papíře vypadá český vztah ke sportu docela slušně, v běžném životě ale naráží na tvrdou realitu. Nejčastější překážkou pravidelného sportování je podle Eurobarometru nedostatek času, který uvádí 46 procent Čechů. Další bariérou je slabá motivace, s níž se potýká 25 procent populace. Zdravotní handicap omezuje 22 procent lidí a 9 procent Čechů říká, že si častější sportování nemohou dovolit kvůli finanční náročnosti. Studie Deloitte zpracovaná pro Národní sportovní agenturu navíc ukazuje, že aktivněji sportují lidé z vyšších socioekonomických skupin.

Právě tady se ukazuje, že sport není jen otázkou životního stylu nebo osobního rozhodnutí. Pro část domácností je to i otázka peněz. Když se k tomu přidá nedostatek času a slabší motivace, pravidelný pohyb zůstává spíš ideálem než pevnou součástí každodenního života.

Nejzdravější sporty jsou úplně jiné, než si myslíte. Patří mezi ně hlavně plavání, chůze nebo tanec

Sport není jen náklad. Pro stát i obce je to investice

Debata o financování sportu se často vede hlavně v rovině výdajů. Jenže právě data citovaná v analýze ukazují, že sport má i jasný ekonomický efekt. Podle studie Deloitte přináší každá 1 koruna vložená do sportu hodnotu 2,4 koruny, a to díky prevenci nemocí a předčasných úmrtí, vyšší výkonnosti v práci, větším prodejům sportovního zboží i vzniku nových pracovních míst.

Výdaje státu na sport podle Českého statistického úřadu mezi lety 2015 a 2023 rostly jak v absolutních číslech, tak i v poměru ke státnímu rozpočtu a HDP. Za stejné období se více než zdvojnásobily finance na všeobecnou sportovní činnost i na sportovní reprezentaci. Ta v roce 2023 tvořila 34,8 procenta státních sportovních výdajů.

Přesto největší část zátěže neleží jen na státu. Výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR Radka Vladyková připomíná, že hlavní náklady dlouhodobě nesou rodiče a samosprávy. „Žádný olympionik se nenarodil na olympiádě. Narodil se v nějakém městě či obci a své první úspěchy slavil na obecní infrastruktuře za peníze obcí a rodičů,“ uvedla. V roce 2023 směřovalo ze státního rozpočtu do sportu 8,6 miliardy korun, zatímco územní samosprávy vydaly podle dat MONITOR Státní pokladny zhruba 24,3 miliardy korun.

Podle Vladykové je ale skutečná podpora ještě vyšší. Obce totiž sport neplatí jen přímými dotacemi, ale i prostřednictvím škol, městských organizací, zvýhodněného nebo bezplatného přístupu ke sportovištím a investic do širší infrastruktury, například cyklostezek. Podpora se navíc netýká jen dětí. Stále víc se rozšiřuje i na starší generace, třeba formou plavenek nebo cvičení pro seniory. „To nejcennější, co si můžeme uspořit na důchod, jsou naše svaly a naše zdraví,“ dodala Vladyková.

Obce zkoušejí i jiné cesty než klasické dotace

Vedle tradičních dotačních modelů se objevují i nové způsoby, jak sport lidem přiblížit. Jedním z nich je projekt Corrency, v němž samosprávy nechávají část rozhodování o podpoře přímo na místních obyvatelích. Ti dostanou kredity, takzvané correnty, které pokryjí polovinu ceny vybraných aktivit. V praxi to může vypadat třeba tak, že vstup na bazén za 200 korun vyjde při využití 100 correntů na polovinu.

Zajímavé je, kam tyto peníze ve skutečnosti míří. Podle dat Corrency končí přibližně polovina correntů právě ve sportovních aktivitách. Výkonný ředitel Filip Novák upozorňuje, že tím vzniká poměrně přesný obrázek o tom, kam by rodiče sami směřovali veřejnou podporu dětského sportu. Současně ale připomíná, že výsledky je nutné číst v kontextu, protože třeba silná pozice plavání souvisí i s vysokým zájmem o plavání kojenců, zatímco děti v malých městech mají horší přístup k hokeji, pokud tam chybí zimní stadion.

Sportujeme víc, ale levněji: Co Čechy táhne do hor, na kolo i do bazénu?

Zkušenosti některých měst naznačují, že podobná podpora nemusí být jen dobře znějící koncept. Starosta Slezské Ostravy Richard Vereš uvedl, že projekt měl v roce 2025 zcela naplněnou kapacitu, a právě proto město pro rok 2026 finanční limit podpory navýšilo. Podle něj je důležité, aby si co nejvíce dětí mohlo dovolit sportovat a vyrůstat v prostředí, které je vede k pohybu i férovosti. Podobně mluví i starostka Jeseníku Zdeňka Blišťanová, podle níž rostoucí zájem rodičů potvrzuje, že taková forma podpory má konkrétní dopad, protože pomáhá dětem zůstat aktivní, rozvíjet talent a zároveň podporuje místní kluby.

Konkrétní čísla nabízí i Jihlava. Náměstek primátora Richard Šedivý uvedl, že sportovní kluby a spolky tam v roce 2025 evidovaly o 236 sportujících dětí více než o rok dříve, tedy přibližně o pět procent. Přesný dopad programu bude podle něj možné vyhodnotit až v delším časovém horizontu, už teď je ale podle něj pozitivní, že děti sportují více.

Děti chtějí fotbal, dospělí spíš pohyb bez organizace

Data z Corrency ukazují i to, jaké sporty mají v Česku nejsilnější pozici. U dětí byla podpora nejčastěji využita na fotbal, který v roce 2024 tvořil 23,3 procenta všech sportovních aktivit hrazených prostřednictvím correntů. Podobný výsledek přináší i MultiSport Index, podle něhož je fotbal mezi dětmi nejčastějším sportem s podílem 20 procent. Za ním následují tanec, plavání, florbal, fitness a atletika.

U dospělých vypadá situace jinak. Nejčastější pravidelnou aktivitou jsou procházky a výšlapy do hor, potom cyklistika, plavání a běh. Je vidět, že s věkem sílí význam pohybu, který je jednodušší, méně organizovaný a často také dostupnější. Přibližně desetina Čechů se pravidelně věnuje i lyžování nebo snowboardingu.

Právě u zimních sportů ale začíná být stále viditelnější vliv klimatických změn a proměnlivých sněhových podmínek. Letošní Jizerská 50 proto ve spolupráci T-Mobilu a Českého hydrometeorologického ústavu využila síť senzorů a meteostanic, která na trase v reálném čase sledovala sněhové podmínky, teplotu, vlhkost vzduchu i rychlost větru. V létě mají tato data sloužit také turistům a cyklistům. Expertka sponzoringu T-Mobilu Lucie Komárková k tomu uvedla, že podpora sportu je zároveň příležitostí vést lidi napříč generacemi k pohybu, duševní pohodě, technologickým inovacím i edukaci.

Český vztah ke sportu tak působí zároveň povzbudivě i varovně. Země se drží nad evropským průměrem a mezi mladými je sport stále silně zakořeněný. U velké části společnosti ale rozhodují čas, peníze, zdraví i motivace. Právě proto bude stále důležitější nejen to, kolik veřejných peněz do sportu teče, ale také jak chytře a cíleně se rozdělují.

Zdroje: zpravy.kurzy.cz, idnes.cz