Při koupi ojetiny nestačí kontrolovat lak a tachometr. Problém může být i v papírech

Koupě ojetého auta stojí na důvěře víc, než si mnoho lidí připouští. Kupující si obvykle prohlíží lak, poslouchá motor, kontroluje servisní historii a sleduje stav interiéru. Jenže jeden z největších problémů nemusí být na první pohled vidět vůbec. Týká se toho, kdo auto skutečně prodává, komu patří a zda jej vůbec může legálně převést na nového majitele.

U ojetin se často mluví hlavně o stočených kilometrech nebo zamaskovaných haváriích. Tyto podvody jsou stále velmi nepříjemné, ale zdaleka nejde o jediné riziko. Zkušenější podvodníci pracují i s dokumenty, vlastnickými vztahy a plnými mocemi. Právě tam se může skrývat problém, který se projeví až ve chvíli, kdy je zaplaceno a nový majitel začne řešit závadu, reklamaci nebo převod.

Komisní prodej nemusí být tak bezpečný, jak působí

Zvlášť opatrný by měl být kupující u takzvaného komisního prodeje. Na první pohled může vše vypadat jako běžný nákup v autobazaru. Auto stojí v nabídce, někdo ho předvede, sepíše se smlouva a vůz odjede s novým majitelem. Rozdíl je ale zásadní: kupující nemusí auto kupovat od bazaru, nýbrž od původního majitele, kterého bazar pouze zastupuje.

Komisní prodej může mít více podob, princip však zůstává stejný. Mezi kupujícím a skutečným vlastníkem stojí prostředník. Tím může být autobazar, který za poplatek zařadí cizí auto do své nabídky. V takovém případě ale nemusí za vůz ručit jako jeho prodávající. Ne vždy také důsledně ověří původ auta nebo jeho technický stav.

Kupující si přitom tuto skutečnost nemusí uvědomit hned. Může mít pocit, že koupil vůz přímo od bazaru, protože tam auto fyzicky stálo a tam také proběhla celá transakce. Skutečný stav věci často odhalí až pečlivé čtení smlouvy. Někdy se tak stane až ve chvíli, kdy se na autě objeví skrytá závada a nový majitel chce vůz reklamovat.

Když prostředník zmizí, reklamace se může změnit v soudní spor

Ještě rizikovější může být situace, kdy prodej nezprostředkovává firma, ale fyzická osoba. Takový člověk může vystupovat velmi důvěryhodně. Může tvrdit, že jen pomáhá prodat auto příbuznému nebo známému. Ve skutečnosti ale může jít o překupníka, nepoctivého mechanika nebo člověka, který se snaží rychle zbavit problematického vozu.

Nejvíc stočených kilometrů? V Česku je častým terčem třeba i Ford Mustang

V lepším případě se později ukáže, že údajně nebourané auto bylo svařené z několika jiných vozů nebo má stočený tachometr o desítky tisíc kilometrů. To je samo o sobě vážný problém. Horší scénář nastává ve chvíli, kdy auto ve skutečnosti stále patří původnímu majiteli, který o prodeji vůbec neví. Prostředník jej mohl nabízet na základě padělané plné moci. Další možností je, že původní vlastník a zprostředkovatel postupují společně a po převodu peněz se po obou slehne zem.

„Ať je komisní prodej realizován přes bazar či fyzickou osobu jako prostředníka, vždy platí, že pokud se vyskytne problém a původní majitel přestane komunikovat, reklamace je fakticky nemožná. Vrácení peněz či úhradu nutných oprav můžete nanejvýš vymáhat soudně, tedy pokud jste ochotni investovat třeba i násobek vzniklé škody do právního zastoupení a čekat měsíce či roky na rozsudek,“ varuje Karolína Topolová, generální ředitelka skupiny AURES Holdings, provozovatele sítě autocenter AAA AUTO.

Tento problém je pro kupujícího nepříjemný právě proto, že na začátku může vše působit zcela běžně. Auto je vystavené, prodávající komunikuje ochotně a dokumenty mohou na první pohled vypadat v pořádku. Jenže jakmile je ve smlouvě uvedeno, že bazar nebo jiná osoba vystupuje pouze jako zprostředkovatel, odpovědnost za případné potíže se výrazně komplikuje.

Riziko není jen u bazarů. Podvod může přijít i při prodeji „na ulici“

Podobné nástrahy se neomezují jen na komisní prodej. U přímého prodeje mezi fyzickými osobami se často objevují podvody spojené s identitou auta. Prodávající může předložit pouze část dokumentace, ze které kupující nezjistí důležité informace. Vůz může být například zatížen exekucí, může patřit do majetku rozvádějících se manželů nebo jej může ve skutečnosti vlastnit leasingová společnost.

Češi kupují auta naslepo. U mnoha ojetin se pravda o nehodě „ztratí“ dřív, než přijedete na prohlídku

Další kapitolou jsou padělané nebo účelově upravené doklady. Někteří podvodníci falšují certifikáty a výpisy, které mají potvrzovat historii auta. Jiní si pořídí prázdnou servisní knížku a doplní do ní fiktivní záznamy o pravidelné údržbě. Takový dokument pak může na první pohled působit přesvědčivě, přestože s reálným životem auta nemá nic společného.

Část údajů lze ověřit online, ale ani to nemusí samo o sobě stačit. Kontrola historie vozu, vlastnictví, případných závazků a technického stavu by měla být samozřejmostí. Zásadní je také vědět, kdo je ve smlouvě uveden jako prodávající a zda jde skutečně o subjekt, od kterého kupující auto reálně přebírá.

„Některé údaje sice lze ověřit online, ale kdo chce jít najisto, obrátí se na renomovaného prodejce, v němž všechny vozy pečlivě prověřuje tým zkušených automechaniků. A především takový bazar nabízená vozidla vlastní, takže pokud se nějaká vada přece jen projeví, nový majitel ji může velmi snadno reklamovat nebo auto dokonce vyměnit,“ radí Karolína Topolová a dodává: „Podvést kupujícího o 30 nebo 50 tisíc se vyplatí jednotlivci nebo malému prodejci, velkému prodejci ale takový podvod nestojí za ztrátu dobrého jména a vlastně ani za námahu.“

Při koupi ojetiny proto nestačí spoléhat jen na hezký stav auta a příjemné vystupování prodávajícího. Stejně důležité je číst smlouvu, ověřovat vlastnictví, chtít kompletní dokumentaci a nenechat se ukolébat tím, že vůz stojí v nabídce autobazaru. Právě rozdíl mezi skutečným prodávajícím a pouhým prostředníkem může rozhodnout o tom, zda případný problém půjde řešit běžnou reklamací, nebo skončí jako drahý a zdlouhavý spor.

Zdroj: AURES Holdings