Silnice se plní motorkami a s nimi i nehodami, některá místa jsou doslova pastí na jezdce

S prvními teplými dny se na české silnice vracejí motorkáři a spolu s nimi i atmosféra začínající sezóny. Právě tahle část roku ale bývá zároveň jednou z nejzrádnějších. Po zimní pauze chybí jistota, reakce ještě nejsou tak samozřejmé jako uprostřed léta, asfalt mívá horší přilnavost a provoz postupně houstne. Když se tyto vlivy sejdou v jednom okamžiku, vzniká kombinace, která na motorce umí potrestat i zdánlivě malou chybu.

Analýza Portálu nehod ukazuje, že návrat motorkářů na silnice se velmi rychle promítá i do statistik. Zatímco v zimě tvoří nehody motorkářů jen zlomek celkové nehodovosti, v létě už jejich podíl přesahuje 6,5 procenta. Prudký nárůst přitom nezačíná až v hlavní sezóně, ale už na jaře, kdy se jezdci po několika měsících vracejí do provozu. A právě tehdy se objevují i typické scénáře nehod, které se pak opakují na horských serpentýnách, na přehledných okreskách i v hustém městském provozu.

Od zimního klidu k jarnímu skoku v nehodovosti

Za období let 2010 až 2025 eviduje Portál nehod celkem 54 293 havárií, při nichž byl účastníkem řidič motocyklu nebo mopedu. V průměru tak v Česku dochází k 3 393 nehodám motorkářů ročně. V průběhu roku jsou ale rozdíly mimořádně výrazné.

V lednu bylo za sledované období zaznamenáno 282 nehod a v únoru 500. Jakmile se ale oteplí, čísla začnou růst velmi rychle. Už v březnu došlo k 2 279 haváriím a v dubnu jejich počet vyskočil na 4 919. Jak upozorňuje Jan Chalas ze společnosti DataFriends, která provozuje Portál nehod, motocykly jsou typicky sezónní dopravní prostředek a jejich nehody velmi věrně kopírují průběh motorkářské sezóny. Jakmile se zlepší počasí a na silnice vyrazí více jezdců, počet nehod rychle stoupá.

Důvodů je několik a většina z nich je dobře pochopitelná. Mnoho jezdců několik měsíců na motorce nesedělo, ale při první vyjížďce se snaží okamžitě vrátit do běžného tempa. Jenže motorka po zimě neodpouští automatismy, které ještě nejsou zpět. Jezdec si musí znovu osahat stroj, brzdění, náklony i reakce v reálném provozu. K tomu se přidává samotný stav silnice. Na některých místech zůstává asfalt chladný, a tedy méně přilnavý. Jinde se po zimě drží jemný štěrk nebo písek ze zimního posypu, což je v zatáčkách pro motorku mimořádně nepříjemná kombinace. Stačí prudší brzdění nebo větší náklon a motorka může jít velmi rychle do smyku.

Své dělá i psychika. První slunečné dny po dlouhé zimě svádějí k tomu, aby jezdec vyrazil naplno hned při první jízdě. Právě to ale bývá častý začátek problému. Horší podmínky na silnici se tu setkávají s větší chutí jet svižněji, než je rozumné.

Léto přináší vrchol, víkendy jsou pro motorkáře nejrizikovější

Nejvyšší čísla přicházejí až v létě, kdy je na silnicích motorkářů nejvíc. Ve sledovaném období bylo nejvíce nehod zaznamenáno v srpnu, celkem 8 878. Hned za ním následuje červenec s 8 431 nehodami a červen s 8 383. Právě v těchto měsících je také nejvyšší podíl motorkářských nehod na celkové dopravní nehodovosti. V červenci tvoří 6,71 procenta všech havárií, v srpnu 6,61 procenta a v červnu 6,36 procenta.

Rozdíl oproti zimě je výrazný. V lednu představují nehody motorkářů jen 0,25 procenta všech dopravních nehod, v únoru 0,50 procenta. Jakmile se ale sezóna rozjede naplno, jejich podíl se zvýší více než desetinásobně. Na tuto disproporci upozorňuje i datový analytik společnosti DataFriends a Portálu nehod Marek Sibal.

Velmi výmluvná jsou také data podle dnů v týdnu. Motorka bývá pro mnoho lidí především volnočasovým strojem, a právě to je na statistikách vidět. Nejrizikovější jsou z pohledu podílu na celkové nehodovosti víkendy. V neděli tvoří havárie motorkářů 5,23 procenta všech dopravních nehod, v sobotu 5,06 procenta. Ve všedních dnech se tento podíl drží zhruba mezi 3 a 3,5 procenta. Víkendové vyjížďky tedy nejsou jen symbolem svobody, ale i obdobím, kdy riziko skokově roste.

Tři hlavní příčiny, které se opakují pořád dokola

Data z Portálu nehod ukazují, že většina motorkářských havárií se soustředí do několika stále stejných scénářů. Nejčastěji jde o nesprávný způsob jízdy, nedání přednosti a nepřiměřenou rychlost. Právě tato trojice stojí za naprostou většinou nehod.

Nejčastější je nesprávný způsob jízdy, který představuje 35,99 procenta nehod motorkářů. Patří sem situace, kdy se jezdec plně nevěnuje řízení, nedodrží bezpečnou vzdálenost nebo nezvládne ovládání motocyklu v kritické situaci. Právě tady se často projeví přecenění vlastních schopností. Po zimě stačí špatně odhadnutá zatáčka nebo prudší brzdění a jezdec se dostane do situace, kterou už neustojí. I proto zkušení motorkáři dlouhodobě připomínají, že první jarní jízdy by neměly být ostrým startem do sezóny, ale spíš postupným návratem. Kratší a klidnější vyjížďky dávají tělu i hlavě čas znovu si zvyknout na brzdění, náklony a reakce v provozu.

Druhou nejčastější příčinou je nedání přednosti, které tvoří 28,72 procenta nehod. Právě to je zároveň nejčastější příčina nehod, které motorkáři sami nezaviní, ale stávají se jejich oběťmi. Typicky jde o situace, kdy řidič auta nedá přednost na křižovatce nebo při odbočování vlevo. Motocykl je menší než osobní auto a řidiči ho mohou při odbočování nebo výjezdu z vedlejší silnice snadno přehlédnout. Lidské oko navíc menší a rychle se blížící objekt často vyhodnotí později, než by situace vyžadovala. I proto je na jaře důležité, aby řidiči aut znovu počítali s tím, že se motorky vracejí do provozu.

Třetí nejčastější příčinou je nepřiměřená rychlost, která stojí za 26,82 procenta nehod motorkářů. Ve většině případů jde o situace, kdy jezdec nepřizpůsobí tempo stavu vozovky, dopravní situaci nebo vlastním schopnostem. Motocykly mají velmi dobré zrychlení a jízda na nich přirozeně svádí k dynamičtějšímu tempu. Jenže ve chvíli, kdy jezdec rychlost přecení, zbývá v zatáčce nebo při náhlé překážce jen minimum prostoru na reakci.

Místa, kde se chyby trestají nejrychleji

Motorkáři často vyhledávají silnice, které nabízejí zážitek z jízdy. Plynulé zatáčky, převýšení, otevřená krajina nebo naopak sevřený horský úsek mají své kouzlo. Právě na takových místech ale nehody přicházejí často.

Příkladem jsou serpentiny pod Červenohorským sedlem na silnici I/44 mezi Kouty nad Desnou a Červenohorským sedlem. Jde o jednu z nejatraktivnějších motorkářských tras v Jeseníkách. Prudké stoupání, lesní úsek a série utažených zatáček přímo vybízejí ke svižné jízdě. Jenže právě tady se během posledních dvou let stalo 9 dopravních nehod, při nichž jeden člověk zemřel a dalších šest utrpělo lehké zranění. Společným jmenovatelem většiny těchto událostí bylo nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky. Tato silnice je zrádná proměnlivým poloměrem zatáček, sklonem a tím, že řidič často jen obtížně odhaduje, co ho čeká za další zatáčkou. V lesním úseku navíc bývá více stínu, vlhkosti a místy i horší přilnavost povrchu. O víkendech se přidává turistický provoz a z oblíbené trasy se rázem stává místo, kde se chyby tvrdě trestají.

Jiný typ rizika ukazuje úsek silnice II/429 mezi Bohdalicemi-Pavlovicemi a Kozlany na Vyškovsku. Na první pohled jde o nenápadnou a přehlednou silnici v otevřené krajině, s poli po obou stranách a jen lehce se stáčejícím směrem. Právě tahle přehlednost ale umí řidiče ukolébat. Podle dat Portálu nehod se zde stalo 5 dopravních nehod, při nichž byli dva lidé těžce zraněni a čtyři utrpěli lehká zranění. I zde bylo společným jmenovatelem nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky. Dlouhé, otevřené úseky dávají pocit kontroly a svádějí k rychlejší jízdě, jenže právě v mírných zatáčkách nebo při napojení vedlejších komunikací může přijít problém. V otevřené krajině navíc chybějí přirozené optické brzdy, které by řidiče intuitivně vedly ke zpomalení.

Třetím příkladem je pražská Argentinská ulice v Holešovicích, konkrétně úsek u ulice U Topíren nedaleko Bubenského nábřeží. Tady už nejde o horskou silnici ani o klamavou okresku, ale o hustý městský provoz s více jízdními pruhy a intenzivním pohybem vozidel po celý den. Za poslední dva roky se zde stalo 5 dopravních nehod motorkářů. Všechny se obešly bez obětí, ale v pěti případech došlo k lehkému zranění. Nejčastější příčinou je přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého. Prostor působí široce a přehledně, zároveň se tu ale sbíhají různé dopravní směry, řidiči najíždějí z vedlejších ulic, odbočují nebo se snaží zařadit do správného pruhu před křižovatkou. Právě v takových chvílích bývají motorkáři hůře viditelní a řidiči aut je při změně pruhu snadno přehlédnou.

Motorkáři zpět v provozu. A řidiči aut si na ně musí znovu zvyknout

U motorkářů nejsou rozhodující jen počty, ale hlavně následky

Nehody motorkářů nepřitahují pozornost jen kvůli tomu, kolik jich je. Zásadní je hlavně jejich tvrdost. Motorkář je na silnici výrazně zranitelnější než řidič auta, protože kolem sebe nemá karoserii ani další ochranné prvky vozidla.

Z dlouhodobých dat Portálu nehod vyplývá, že více než 60 procent nehod motorkářů se neobejde bez lehkého zranění. Konkrétně jde o 32 929 případů, tedy 60,69 procenta všech nehod motocyklistů. Dalších 13,59 procenta nehod končí těžkým zraněním a 2,36 procenta havárií má fatální následky. Bez zranění se obejde jen 23,37 procenta karambolů motorkářů.

Rozdíl je vidět i ve srovnání s celkovou dopravní nehodovostí. Motocykly se podílejí na 21,06 procenta všech dopravních nehod s těžkým zraněním a na 14,22 procenta nehod s úmrtím, přestože jejich podíl na celkovém počtu dopravních nehod je výrazně nižší. Právě v tom je celé téma tak vážné. U motorkářů se i běžně vypadající kolize mnohem častěji mění ve vážný problém.

Lukáš Hutta, výkonný manažer Asociace Záchranný kruh, připomíná ještě jeden tvrdý údaj. Oproti cestujícím v automobilech umírají motorkáři až 24krát častěji. Nemají k dispozici airbagy ani bezpečnostní pásy, ve vyšší rychlosti se zužuje periferní vidění a jednostopé vozidlo má také výrazně delší brzdnou dráhu. Jízda na motorce navíc zvyšuje adrenalin, který může svádět k dalšímu přidávání plynu. I proto je každá nehoda na motocyklu spojena s výrazně vyšším rizikem vážného zranění nebo smrti. Samotná přilba přitom snižuje riziko těžkého zranění hlavy až o 70 procent, pomáhá i kvalitní oblečení. Vedle toho je důležité být vidět, jezdit co nejpředvídatelněji, počítat s vlastní nezkušeností po zimní pauze a řídit se skutečnou rychlostí, ne jen tou pocitovou.

Začátek sezóny tak není jen návratem radosti z jízdy, ale i obdobím, kdy je potřeba více pokory než kdy jindy. Pro motorkáře i pro řidiče aut platí totéž. Opatrnost, pozornost a vzájemný respekt nejsou na jaře jen frází. Na českých silnicích často rozhodují o tom, jestli první vyjížďka skončí hezkým dnem, nebo zbytečnou tragédií.

Zdroje: Portál nehod, ČKP