Praha jen jako investice? Stále víc lidí volí dům mimo město, ale byt v Praze si nechávají
21. 12. 2025Ještě před pár lety to znělo jako osobní zvláštnost několika lidí, kteří chtěli mít „něco v Praze“ a zároveň útočiště mimo město. Dnes se ale podobný scénář opakuje stále častěji. Vlastní byt v metropoli ponechaný jako investice, která přináší pravidelný příjem z nájmu, a k tomu dům či byt za hranicemi Prahy jako místo pro klidnější každodennost. Podle Filipa Šejvla z realitní kanceláře Philip & Frank se z modelu „město pro výnos, venkov pro život“ postupně stává výrazný společenský trend.
Nejde přitom jen o hledání hezčího výhledu z okna nebo romantiku venkova. V pozadí stojí konkrétní ekonomika pražského bydlení a také potřeba mít plán do budoucna.
Když ceny v metropoli tlačí, vzniká nový kompromis
Ceny nemovitostí v Praze jsou pro řadu domácností zkrátka příliš vysoké. Pro některé to znamená, že si vlastní bydlení v hlavním městě vůbec nemohou dovolit. Jiní už byt v Praze mají, ale přesto se rozhodnou, že v něm nakonec žít nebudou. Místo toho si ho ponechají a pronajímají.
Tento krok dává smysl i lidem, kteří chtějí změnit tempo života. Pražský byt může dál fungovat jako stabilní investice, zatímco skutečné bydlení se přesune tam, kde je každodennost klidnější a často i dostupnější.
Filip Šejvl popisuje, že klienti čím dál víc přemýšlejí v delším horizontu. Neřeší jen okamžitý komfort, ale i to, kde jednou budou chtít žít ve stáří. Praha je v jejich očích investičně silná, poptávka po nájmech podle něj neklesá a nájemné tak může vytvářet jistotu. Právě tenhle příjem pak lidem otevírá možnost vybudovat si zázemí jinde, často v místě, které dobře znají.
Kdo takhle uvažuje nejčastěji
Nejčastěji se pro tuto strategii rozhodují lidé ve věku 40+. V tomhle období se řada domácností začne dívat dopředu. Byt v Praze vnímají jako jistotu, kterou si chtějí ponechat, ale zároveň už aktivně hledají druhé bydlení mimo město. Někdy jde o víkendové útočiště, jindy rovnou o budoucí trvalou adresu.
Důležité je, že výběr už dávno nestojí jen na ceně. Lidé se ptají, jak se v obci skutečně žije. Zajímá je dopravní dostupnost, blízkost obchodů, zdravotní péče i kvalita internetového připojení. Šejvl k tomu dodává, že tam, kde funguje základní infrastruktura, se lidé stěhují častěji, a tím přirozeně přispívají i ke zvyšování životní úrovně v daném místě.
Chalupa jako most mezi dvěma světy
Do stejné logiky zapadá i silná role Pražanů mezi majiteli rekreačních nemovitostí. Právě obyvatelé velkých měst patří v Česku k nejčastějším „chalupářům“. Zhruba každý pátý Pražan má přístup k chatě nebo chalupě, nejčastěji ve Středočeském kraji, a to v dojezdové vzdálenosti přibližně 30 až 90 minut.
Podstatné je, že řada těchto objektů už dnes není jen sezónní. Mnohé chaty a chalupy jsou plnohodnotně obyvatelné, a tak stále častěji fungují jako druhý domov. Pro některé rodiny jsou dokonce předstupněm budoucího stěhování natrvalo.
Proč tenhle model lidem dává smysl
Když se to celé poskládá, vychází z toho pragmatická rovnice. Praha zůstává místem, které může být investičně silné. Zároveň ale ne každý chce v metropoli strávit celý život, natož stáří. Kombinace bytu v Praze pro příjem z nájmu a bydlení mimo město pro každodenní život tak lidem nabízí rovnováhu, která dřív působila jako výjimka.
Jak to shrnuje Filip Šejvl: pro řadu lidí je dům či byt mimo město přirozenou volbou, zatímco Praha zůstává „motorem“ investice. A právě tohle spojení je dnes čím dál běžnější.
Zdroje: ČTK (Protext), Philip & Frank
