Nejsou naleštěná, o to víc berou za srdce: Škoda Muzeum poprvé vystavuje auta „tak, jak se našla“

Když se řekne muzeum aut, většina lidí si představí dokonale zrenovované vozy, na nichž se leskne lak a všechno působí, jako by právě sjely z výrobní linky. Škoda Muzeum teď ale ukazuje druhou, méně uhlazenou tvář historie. Otevírá novou expozici, která staví do popředí kouzlo „nálezového stavu“ a s ním i příběhy, které by se u naleštěných exponátů někdy mohly snadno ztratit.

V novém depozitáři je k vidění 23 historických vozů. Většina z nich zůstala přesně taková, v jakém stavu se dostala do muzejních sbírek ze zapomenutých koutů, garáží nebo stodol. Návštěvníci tak dostanou možnost nahlédnout do míst, kam se veřejnost běžně nedostane, a poskládat si z těchto „střípků“ obraz 130leté historie automobilky.

Hala z roku 1906 jako součást zážitku

Sílu téhle expozice netvoří jen samotná auta. Výraznou roli hraje také prostor, v němž stojí. Depozitář vznikl v původní tovární hale postavené v roce 1906, která dnes nese označení V4. Od roku 1907 sloužila jako kovárna a byl tu umístěn i velký buchar určený pro hromadnou výrobu rozměrných kovových dílů.

Rekonstrukce proběhla citlivě a s respektem k tomu, čím budova byla. Nová je tu pouze podlaha, jinak na člověka působí původní střešní trámy i podpůrné železné konstrukce. Někdejší využití haly připomínají také tři mohutné komíny, do nichž ústily kovářské výhně. Právě tahle syrová autenticita podle všeho dobře ladí s vystavenými vozy, na nichž je vidět, že mají za sebou skutečný život.

Auta, která mluví. Někdy tiše, jindy velmi konkrétně

Každý z 23 vystavených exponátů má svůj vlastní příběh a často je výrazně zamotanější, než by člověk čekal. Jeden z nejpůsobivějších patří vozu L&K Škoda 110 Coupé. Jeho cesta se začala psát v roce 1928, kdy měl sportovní otevřenou karoserii a patřil majiteli z Českého Krumlova. Později se dostal k druhému vlastníkovi, panu Miloši D. Zelenkovi, který vedl módní salon v Praze, a právě tehdy se vůz výrazně proměnil.

„Vůz nechal v roce 1933 přestavět jihlavskou karosárnou na kupé, pravděpodobně pro svou ženu, protože se nám dochovala i dobová fotografie, kde je u vozu vyfocená,“ popisuje Michal Velebný, koordinátor restaurátorské dílny Škoda Muzea. A zajímavé je i to, jak se auto do sbírek vůbec dostalo. „A byl to právě pan Zelenka osobně, kdo v roce 1973 nabídl vůz do vznikající sbírky Škoda Muzea.“

Vedle podobných osudů ale v depozitáři stojí i vozy, které se dochovaly v původním stavu bez dramatických zásahů. Patří mezi ně Škoda Popular s atraktivní karoserií Monte Carlo ve verzi Roadster Deluxe. Na kapotě jsou stále patrné zbytky modrošedé metalízy a i tohle drobné „nedokonalé“ svědectví z minulosti je důvodem, proč vůz působí tak přesvědčivě.

Popular byl navíc postaven speciálně pro Pražský autosalon v roce 1936, kde stál na podstavci vedle modelu Popular Monte Carlo ve verzi Coupé. „Jsou to auta, která máme ve sbírce, takže se nám oba exempláře po letech opět sešly v místě, kde se narodily,“ vysvětluje Velebný. I v tom je kouzlo nové expozice. Nejde jen o jednotlivé kusy, ale i o okamžiky, kdy se jejich osudy znovu protínají.

Tento konkrétní Popular během let vystřídal garáže několika majitelů, než se zhruba před pěti lety vrátil zpět do Mladé Boleslavi. V rámci sbírky patří k těm „nejmladším“ přírůstkům. Oproti tomu jiné vozy jsou pod rodnou střechou už od konce 60. let.

Smyky a adrenalin: Takhle si to užívají závodníci ve Škodě 130 LR na rally tratích

Výstava se soustředí především na produkci z první poloviny minulého století. Nejstarším vystaveným vozem je L&K Sd z roku 1913. Následuje řada automobilů ze 20. a 30. let, a to jak osobních, tak užitkových. Nejmladší exponát v depozitáři, Škoda Rapid OHV z roku 1948, vedle nich působí skoro moderně.

Celé to navíc stojí na silném historickém kontextu místa. Expozice se nachází v nejstarší budově původního výrobního komplexu, takzvané staré továrny, kterou zakladatelé Václav Laurin a Václav Klement nechali postupně vybudovat kvůli rozšíření výroby. V areálu tehdy fungovala nejen kovárna a buchar, ale také lakýrna a brzda motorů, takže pohonné jednotky mířily do šasi už zaběhnuté.

„Některé zde vystavené Laurinky se vyráběly právě na tomto místě,“ doplňuje Michal Velebný. A i to je detail, který dokáže návštěvu posunout od obyčejného „dívání se na auta“ k pocitu, že člověk stojí přímo u zdroje příběhu.

Praktická stránka návštěvy je jednoduchá, ale je potřeba s ní počítat dopředu. Prohlídka trvá zhruba půl hodiny, probíhá vždy v doprovodu průvodce Škoda Muzea a je nutná rezervace. Od začátku roku 2026 bude prohlídka zpoplatněna formou stokorunového příplatku k jakémukoliv typu vstupenky do muzea.

Zpřístupnění první části komplexu přitom není jednorázová událost, ale začátek širšího plánu, jak muzeum více otevřít veřejnosti. Už v příštím roce má následovat další část, kde budou k vidění prototypy, designové studie a koncepty od 50. let minulého století až do současnosti.

Zdroje: auto-mania.cz, Škoda