Z kokpitu na zápěstí: jak se z rekordního Abarthu stala limitovaná série hodinek

V turínském Heritage Hubu dnes stojí několik nenápadných, ale mimořádně důležitých aut. Mezi nimi Abarth 1000 z roku 1965, starší Abarth 1000 z roku 1960 a také protáhlý Abarth 750 Record Bertone z roku 1956. Na první pohled jen krásné exponáty, ve skutečnosti připomínka doby, kdy se značka Abarth specializovala na lámání rekordů na okruhu v Monze.

Právě tam se 20. října 1965 odehrál příběh, který dnes připomíná limitovaná série hodinek. Šlo o stý světový rekord značky a za volant si symbolicky sedl sám Carlo Abarth. Bylo mu 57 let a rozhodl se, že jubilejní rekord nechce přenechat žádnému továrnímu jezdci.

Monopost, který pro něj vznikl, vycházel z tehdejší formule 2 pro sezónu 1964. Měl lehký trubkový rám a velmi úzkou karoserii, pod zadní částí pracoval řadový čtyřválec o objemu 982 cm³ se dvěma dvojitými karburátory. Motor dával přibližně 77 kW, tedy asi 105 koní, při 8 800 otáčkách za minutu. V kombinaci se suchou hmotností jen asi 500 kilogramů šlo o extrémně soustředěný nástroj pro sprinty na krátké vzdálenosti.

Jenže do tak těsného kokpitu se musel vejít i samotný zakladatel značky. Podle legendy si Carlo Abarth uvědomil, že s tehdejší váhou nebude mít v monopostu dost místa a zároveň by zbytečně zhoršoval výkon auta. Rozhodl se proto k radikálnímu kroku a držel drastickou dietu, během níž měl jíst v podstatě jen jablka. Výsledek byl stejně pozoruhodný jako následný rekord, podařilo se mu zhubnout asi třicet kilogramů.

Když pak usedl na Monze do rekordního monopostu, čísla mluvila sama za sebe. Abarth stanovil pro třídu G nové rekordy v akceleraci na čtvrt míle s časem 13,62 sekundy a na 500 metrů s hodnotou 15,38 sekundy. O den později konstruktéři vůz přestavěli, do rámu se nastěhoval dvoulitrový motor s výkonem kolem 216 koní a tentýž monopost přepsal tabulky také ve třídě E. Na čtvrt míle dosáhl času 11,55 sekundy, na 500 metrů 13,37 sekundy.

Rekordní vůz dnes odpočívá právě v turínském muzeu Heritage Hub. Pro fanoušky značky však nově existuje i jiný, podstatně přenosnější způsob, jak si tuto kapitolu historie připomínat. Abarth se spojil s italským výrobcem hodinek Breil a výsledkem je speciální chronograf inspirovaný právě monopostem 1000 Record.

Od monopostu k chronografu

Partnerství dvou italských značek není první svého druhu, v tomto případě ale nejde o pouhé logo na ciferníku. Breil Abarth 1000 Chronograph se snaží převést atmosféru rekordního vozu do malé technické hračky na zápěstí.

Pouzdro má průměr 42 milimetrů a je vyrobeno z tmavé nerezové oceli. Luneta využívá kovaný karbon, ciferník je z uhlíkových vláken a nese subciferníky, které svým uspořádáním připomínají palubní přístroje původního monopostu. Tlačítka Start a Stop jsou umístěna u pozic druhé a čtvrté hodiny, takže vizuálně i dotykem odkazují na ovládání časoměrných přístrojů na závodní dráze.

Hodinová a minutová ručička jsou skeletované, vytvářejí technický dojem a zároveň umožňují lépe vnímat strukturu karbonového podkladu. Povrch ruček kryje luminiscenční vrstva, takže jsou dobře čitelné i za šera. Na ciferníku nechybějí loga Breil a Abarth, která dávají najevo původ hodinek, ale celek nepůsobí vyloženě reklamně, spíše jako decentní připomínka spojení dvou světů.

Před poškozením chrání chronograf safírové sklíčko s vysokou odolností proti poškrábání. Zadní víčko nese pořadové číslo v rámci limitované série 465 kusů a také gravírovaný nápis „1965–2025, Abarth 1000, 60 anni di storia“, který jasně odkazuje na rok rekordní jízdy. Konstrukce je vodotěsná do tlaku odpovídajícího 10 atmosférám, tedy přibližně 100 metrům, a celé hodinky váží zhruba 50 gramů. Uvnitř pracuje quartzový strojek, takže jde o spolehlivý a přesný nástroj, byť mechanické nadšence tento fakt může trochu zamrzet.

Cena byla nastavena na 399 eur, což v přepočtu představuje necelých deset tisíc korun. V segmentu automobilových limitovaných edic jde o relativně střízlivou částku. Na druhou stranu je dobré mít na paměti, že člověk neplatí jen za samotný strojek, ale i za příběh, který si bere na zápěstí. A v tomto případě jde o příběh muže, jenž byl ochoten změnit vlastní tělo, aby mohl osobně dovršit stý světový rekord značky, kterou založil.

Zdroje: carscoops.com, autorevue.cz