Na důchod už nestačí drobné. Češi budou potřebovat miliony a mnozí to stále podceňují
3. 4. 2026Představa důchodu jako krátké závěrečné etapy života už v českých poměrech dávno neplatí. Poslední dostupné údaje ukazují, že lidé v Česku stráví ve starobní penzi v průměru 24,74 roku. U žen to bylo v roce 2024 dokonce 28,72 roku, u mužů 19,54 roku. Současně dál roste i naděje dožití. Dívka narozená v Česku v roce 2024 má podle statistik naději dožít se 83,14 roku, chlapec 77,15 roku. Důchod tedy není několik let „navíc“, ale často celé jedno dlouhé životní období.
Jenže právě tady se česká realita začíná nepříjemně lámat. Zatímco délka života i doba strávená v penzi rostou, finanční příprava tomu často neodpovídá. Výzkum Swiss Life Select popisuje ostrý rozpor: pětina Čechů očekává, že v penzi stráví 25 let a více, ale 28 procent má úspory jen na jeden rok a dalších 27 procent maximálně na tři roky života v důchodu. Jinými slovy, část společnosti už počítá s dlouhým stářím, ale peníze má odložené spíš na krátkou přestávku než na čtvrt století.
Dlouhé stáří ano, delší práce ne
Ještě výmluvnější je, jak si lidé představují samotný odchod z práce. Swiss Life upozorňuje, že téměř osm z deseti Čechů chce odejít do penze nejpozději v 64 letech. Největší skupina, 45 procent, plánuje konec práce mezi 60. a 64. rokem a dalších 32 procent by skončilo ještě dřív. Současně ale roste očekávaná závislost na státním důchodu. Právě v tom je jádro problému: chceme žít déle, chceme pracovat kratší dobu, ale vlastní rezervu na tak dlouhé období si často nevytváříme.
Státní penze přitom zůstává pro většinu lidí základem, nikoli jistotou, že si bez změny udrží dosavadní životní úroveň. I proto dnes oficiální i odborné materiály stále častěji připomínají, že bez vlastních úspor nebo investic bude propad příjmů po odchodu do důchodu citelný. Česká spořitelna ve svém přehledu uvádí, že dnešní důchodci pobírají v průměru 21 080 korun a lidé tráví v důchodu přibližně 25 let. Ve stejné souvislosti zmiňuje i obecné doporučení mít při odchodu do penze naspořeno alespoň 2 miliony korun, a pokud má člověk do důchodu ještě několik desítek let, spíš kolem 2,5 milionu korun.
Problém není jen v tom, kolik spoříme, ale jak
Český problém neleží pouze v nízkých částkách, ale také v tom, kam peníze ukládáme. Ministerstvo financí připomíná, že starší transformované fondy sice nabízejí garanci nezáporného zhodnocení, zároveň ale kvůli velmi opatrnému nastavení výrazně omezují možnost dosahovat vyšších výnosů. U účastnických fondů naopak platí volnější investiční pravidla a předpoklad, že v dlouhém horizontu mohou výnosem překonávat inflaci. To je podstatná věc, protože u spoření na desítky let není hlavním nepřítelem krátkodobý výkyv, ale pomalé znehodnocování peněz.
Češi věří investičním mýtům a zbytečně přicházejí o peníze. Těchto 5 omylů je nejdražších
Právě nízké výnosy a přehnaná opatrnost často dělají z dlouhodobého spoření jen uklidňující rituál. Novinky loni upozornily, že si na důchod spoří přes 70 procent Čechů, jenže více než dvě třetiny z nich samy považují odkládanou částku za nedostatečnou. Finanční poradkyně v textu zároveň připomněla, že lidé si v průměru odkládají částku do tisíce korun měsíčně a že garantované zhodnocení kolem jednoho procenta v praxi znamená spíš jistou dlouhodobou ztrátu kupní síly než bezpečí.
Tisícovka měsíčně už dnes nestačí
To dobře ukazuje i nastavení samotného penzijka. Od července 2024 stát přispívá na doplňkové penzijní spoření až od vkladu 500 korun měsíčně, příspěvek činí 20 procent z vkladu a maximum je 340 korun při měsíční úložce 1 700 korun. Seznam Zprávy zároveň spočítaly, že při třicetiletém spoření 1 700 korun měsíčně může rozdíl mezi konzervativní a dynamickou strategií znamenat propast v řádu stovek tisíc až více než milionu korun. Ani zde tedy nerozhoduje jen disciplína, ale i zvolená cesta.
Když se všechny tyto střípky složí dohromady, vychází poměrně prostý obrázek. Důchod v Česku bude pro velkou část dnešních pracujících dlouhé období, které může trvat dvě desítky let i déle. Přesto si značná část lidí vytváří rezervu jen na velmi omezenou dobu, nebo spoří tak opatrně, že jejich peníze ztrácejí hodnotu rychleji, než stačí růst. Částka v milionech už proto nepůsobí přehnaně, ale spíš jako nový základ debaty o tom, co vlastně znamená finančně zvládnutelné stáří.
Nejde přitom o strašení ani o jednoduchý recept, že každý musí za každou cenu mířit na stejnou sumu. Smysl celé debaty je jinde. Státní důchod bude dál hrát důležitou roli, ale stále zřetelněji platí, že pro udržení rozumného standardu už sám o sobě stačit nemusí. A čím dřív si to člověk připustí, tím menší tlak na něj dopadne ve chvíli, kdy do penze opravdu začne zbývat jen pár let.
Zdroje: financnezdravejsi.csas.cz, medium.seznam.cz, irozhlas.cz, novinky.cz
Jen blazen může do státního DPS posilat penize. Je to loupež za bilého dne, podobně jako stavební spoření. Spoléhat na státní důchod je nesmysl, soc. odvody by měly být nepovinné. Každý se má starat sám o sebe.