Zapomeňte na pivo po tréninku. Skutečná regenerace začíná v sauně

Představte si klasický scénář. Po celém dni v kanceláři nebo po těžkém tréninku si člověk sedne do horké kabiny. Vzduch je těžký, pot stéká po zádech, hluk dne zmizí. Na první pohled obyčejné pocení. Ve skutečnosti ale probíhá v těle docela sofistikovaná operace.

Teplo zvyšuje tepovou frekvenci, rozšiřuje cévy a zlepšuje průtok krve. Do svalů a dalších tkání se dostává víc kyslíku a živin. Tělo tak rychleji regeneruje po zátěži, snáz se uvolňuje ztuhlost a bolavá místa se lépe prokrvují. Není náhoda, že spousta běžců, cyklistů nebo silově trénujících mužů má saunu jako pevnou součást regenerace.

Současně se zapne termoregulace. Organismus se snaží zvládnout teplo, proto se potíte. S potem odchází část odpadních látek, včetně těžkých kovů nebo některých chemických látek. Hlavní práci pořád odvádějí játra a ledviny, sauna je ale citelně podpoří. Není to zázračný filtr, spíš chytrý pomocník.

Zajímavé věci se odehrávají i v hlavě. Při zahřátí a následném ochlazení se uvolňují endorfiny a další látky, které podporují dobrou náladu a úlevu od stresu. EEG měření ukazují zvýšenou aktivitu alfa a theta vln, což souvisí s relaxovaným, klidným stavem. V praxi to vypadá jednoduše: člověk vyjde z kabiny, cítí se lehčí, klidnější a má pocit, že si na chvíli „vynuloval“ mozek.

Japonci pro tento stav používají výraz totonou – bdělý klid, kdy je tělo unavené správným způsobem a hlava přestane přetáčet stejné myšlenky dokola. V sauně se pozornost přesune na to, co je zrovna teď. Na teplo, dech a následný chlad. Pro mnohé muže, kteří jedou celý den v módu výkonu, je to možná jediný moment v týdnu, kdy opravdu vypnou.

Typy saun a jejich efekt

Pod jedním slovem „sauna“ se skrývá několik odlišných prostředí. Rozdíl mezi nimi není jen v pocitu, ale i v tom, jak na tělo působí.

• Finská sauna
  Klasika, kterou si většina lidí představí jako první. Suchý vzduch, teplota často kolem 80 až 100 °C, dřevěné lavice a kameny, které zasyčí, když na ně nalijete vodu. Pro tělo je to intenzivní podnět, tepelný šok a rychlé prohřátí. Hodí se pro ty, kteří snášejí vysoké teploty a chtějí jasně definovaný rituál: zahřátí, pocení, ochlazení, odpočinek.
• Banya a bio sauna
  Ruská banya nebo tzv. bio sauna pracují s nižší teplotou, většinou kolem 60 °C, ale s vyšší vlhkostí. Teplo je pocitově měkčí a snáz se „dýchá“, přitom proniká do těla velmi hluboko. Může to být dobrá volba pro ty, kteří v klasické finské sauně rychle „odcházejí“.
• Infrasauna
  Tady se nevytápí primárně vzduch, ale tělo pomocí infračerveného záření. Teplota bývá kolem 30 až 40 °C, což je snesitelné i pro lidi, kteří nemají rádi extrémní horko. Přesto se svaly prohřejí do hloubky a infrasauna tak může být užitečná hlavně po tréninku nebo pro muže, kteří řeší ztuhlá záda z práce u počítače.
• Parní lázeň / hammam
  Teplota se pohybuje přibližně mezi 40 a 50 °C, vlhkost je ale téměř stoprocentní. Horká pára obalí celé tělo, dýchací cesty se uvolňují, hlen se lépe rozpouští. Často se používají éterické oleje z eukalyptu, máty nebo citrusů. Díky vlhkosti je to i ideální prostředí pro peeling a následnou péči o pokožku. Kůže změkne, póry se otevřou a výživné látky z kosmetiky mají větší šanci proniknout dovnitř. V suché sauně tohle funguje méně, protože vzduch pokožku spíš vysušuje.

Každý typ sauny má svůj smysl. Kdo hledá ostrý zážeh a výrazný kontrast tepla a chladu, volí většinou finskou saunu. Kdo dává přednost jemnějšímu, ale hlubokému prohřátí, sahá po infře nebo banyi. A komu jde i o dýchání a pokožku, ten často skončí v páře.

Svaly rostou, testosteron padá. Pozor na přetrénování, může se to odrazit i v posteli

Sauna, zdraví a dlouhověkost

Saunování není jen pocitová záležitost, ale i téma pro seriózní medicínské studie. Dlouhodobé sledování mužů ve Finsku ukázalo, že ti, kteří chodí do sauny několikrát týdně, mají nižší riziko náhlé srdeční smrti, infarktu i mozkové mrtvice ve srovnání s muži, kteří saunu využijí jen zřídka. Pozitivně se ovlivňuje krevní tlak i pružnost cév, srdce zkrátka trénuje v bezpečném prostředí.

Teplo vyvolává dočasnou „umělou horečku“. Organizmus reaguje zvýšenou produkcí bílých krvinek a ochranných proteinů. To se může projevit menší nemocností, méně častými epizodami chřipky nebo respiračních infekcí. U mírných dechových potíží, jako je lehčí astma nebo chronický kašel, umí kombinace tepla a vlhkosti ulevit od pocitu sevřeného hrudníku.

Velké téma je psychika. V sauně se uvolňují endorfiny a růstový hormon, klesá napětí ve svalech a zvyšuje se tolerance k bolesti. Některé studie popisují zmírnění příznaků lehké deprese a úzkosti, lepší kvalitu spánku a celkový pocit životní spokojenosti. Zjednodušeně řečeno: muž vyjde z kabiny a má pocit, že se mu „srovnaly priority“.

Jak často jít a co si hlídat

Z výzkumů vyplývá, že zdravotní benefity se objevují už při saunování jednou týdně. Pro většinu mužů je to realistická frekvence, kterou lze udržet. Nejde o to trávit každý volný večer v saunovém světě, ale mít pravidelný rituál, který dává tělu i hlavě signál, že se může regenerovat.

Důležité je poslouchat vlastní tělo. Lidé s vysokým krevním tlakem, srdečními onemocněními, diabetem, akutní infekcí nebo ženy v těhotenství by se měli poradit s lékařem, než si zvyknou na pravidelné saunování. Stejně tak platí, že v sauně nemá co dělat člověk pod vlivem alkoholu či jiných látek.

Pitný režim není detail. Před i po sauně je vhodné doplnit vodu, případně minerálku. Pocením ztrácíte tekutiny a elektrolyty. Jejich nedostatek se může projevit bolestí hlavy, únavou nebo závratěmi. Kombinace sauny a alkoholu je riziková, protože zvyšuje zátěž na srdce a může skončit kolapsem. Pokud si někdo chce dát pivo, pak až po sauně a s mírou, nikoliv jako součást rituálu.

Pro mnoho mužů je sauna i sociální prostor. Místo, kde se potkají s kamarády, proberou věci, na které přes týden nebyl čas, nebo si užijí speciální saunové ceremoniály. I tady však platí, že by měla zůstat především místem regenerace, ne náhradou za hospodu.

Dánové se klidně svléknou, Němci váhají a Češi couvají do soukromí. Nová data ukazují pohled národů na nahotu

Věniková procedura: starý rituál pro moderního chlapa

Vedle klasické sauny se v posledních letech vrací pozornost k rituálům, které mají kořeny hluboko v historii. Jedním z nich je věniková procedura. Vyrostla z tradice karelské banji a její podstata spočívá v kombinaci horké páry, bylin a svazků větviček zvaných věniky.

Historické prameny naznačují, že parní lázně sloužily jako očista těla i ducha už v předkřesťanských dobách. Kázání tehdejších kněží dokonce zmiňují snahu lidi od těchto „pohanských“ rituálů odradit. Přesto tradice přetrvala. Kombinace tepla a rostlin se podle některých poznatků objevovala už v době kamenné.

Dub, bříza a práce s dechem

Věniky se vyrábějí ze svazků větviček, nejčastěji dubových a březových. Mohou být čerstvé i sušené. Saunový a masérský mistr Pavel Kruba popisuje dub jako symbol mužské, podpůrné energie a břízu jako jemnější, očistnou sílu, která pomáhá zbavit se toho, co už člověk nepotřebuje. V našich končinách se mluví o „metličkách“, ale cílem není bolestivé šlehání. Věniky slouží k jemnému ovívání, přikládání a vedení tepla po těle.

Vlhká pára má teplotu až kolem 80 °C, tělo ji ale díky vysoké vlhkosti přijímá postupně a bezpečně. Prohřátí je často hlubší než v suché sauně. Uvolňují se svaly a fascie, zlepšuje se prokrvení, tělo se intenzivně potí a detoxikuje. Zároveň se do prostoru uvolňují aromatické látky z větviček a bylin, které podporují dýchací cesty a celkovou regeneraci. I proto se věniková procedura řadí mezi speciální fytotermální masáže.

Majitelé rodinných saunových firem, jako jsou Karel a Vendula Dyntarovi, vnímají metličkování jako způsob, jak klasické saunování posunout o kus dál. Největší rozdíl je v tom, že nejde jen o pasivní sezení v teple, ale o řízený rituál, při kterém s tělem pracuje zkušený průvodce.

Rituál, emoce a záměr

Věniková procedura probíhá v několika parních cyklech. Začíná se pozvolným prohřátím, pokračuje samotnou prací s věniky a končí klidovou fází, někdy i protažením. Není to show pro publikum, ale spíš soustředěná práce, kde saunový mistr reaguje na dech, napětí a signály těla.

Pravidelný pobyt v sauně s sebou nese řadu zdravotních benefitů

Řada lidí popisuje tento rituál jako formu meditace. V teple, polotmě a za zvuku dechu se snadno dostaví stav, kdy člověk pustí kontrolu. Emoce, které držel dlouho pod pokličkou, se mohou uvolnit, někdy se objeví vzpomínky nebo „aha momenty“, které vysvětlí, odkud se bere dlouhodobé napětí.

Podle Pavla Kruby umí zkušený průvodce díky práci s věniky odhalit oslabená místa na těle a cíleně na ně přivést více tepla a pozornosti. Procedura pak neslouží jen k regeneraci svalů, ale i k hlubšímu pochopení toho, co se v člověku děje. Nejde o psychoterapii v odborném slova smyslu, pro některé muže ale může být účinek podobně silný.

Součástí věnikové procedury bývá i práce se záměrem. Ještě před vstupem do parní lázně si může člověk ujasnit, co chce během rituálu „pustit“ nebo naopak posílit. Může jít o uvolnění psychických bloků, fyzické bolesti, ale i o symbolické rozloučení s určitou životní etapou. V minulosti fungovaly podobné rituály jako jakési svatyně, kde se lidé setkávali s předky a se svou představou světa mrtvých. Dnes jde spíš o cestu k sobě samému, ale princip je podobný: zpomalit, vnímat tělo a dát prostor tomu, co běžně ignorujeme.

Pro koho má věnik smysl

Věniková procedura je intenzivní zážitek. Hodí se pro muže, kteří už mají se saunou zkušenost, chtějí jít hlouběji a jsou připraveni věnovat sobě a svému tělu plnou pozornost. Stejně jako u klasické sauny platí, že lidé s vážnějšími zdravotními potížemi by se měli předem poradit s lékařem.

Pokud ale člověk hledá něco víc než jen rychlé prohřátí po tréninku, může být věnik zajímavou cestou. Propojuje fyzickou regeneraci, práci s dechem, hlavu i emoce. A pro moderního muže, který má přes den na vše tabulky, čísla a termíny, může být návrat k jednoduchému rituálu v horké páře překvapivě silnou zkušeností.

Zdroje: rungo.cz, prozeny.cz