Přestupek v jedné obci, peníze v jiné. Jak fungují příjmy z dopravních pokut?
3. 12. 2025Řidič překročí rychlost, zastaví ho hlídka městské policie, na místě zaplatí blokovou pokutu a tím pro něj celý příběh končí. V pozadí se ale rozbíhá druhá, méně viditelná část: kdo si tyto peníze připíše do rozpočtu. Stát, obec, nebo město s rozšířenou působností, které zajišťuje městskou policii i pro okolní obce?
Základní pravidlo stanoví zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Podle něj patří mezi příjmy obce i pokuty, které uloží její orgány na základě zvláštních zákonů, není li stanoveno jinak. V jednoduché situaci, kdy má obec vlastní orgány, jež přestupek projednávají a ukládají pokutu, tedy platí, že peníze zůstávají v rozpočtu této obce.
Dopravní přestupky však mají svou zvláštní úpravu v zákoně o silničním provozu. A právě ta často vede k otázkám, proč se výnos z pokut neřídí vždy stejnou logikou, tedy že „pokuta zůstane tam, kde se přestupek stal“.
Dopravní pokuty, celní správa a dělení mezi stát a obec
Zákon o silničním provozu řeší rozdělení peněz z pokut jen v jedné konkrétní situaci. Jde o případy, kdy obecní úřad obce s rozšířenou působností uloží pokutu a následně ji předá obecnému správci daně, tedy celní správě, aby se postaral o vymáhání a správu placení.
V takové chvíli se s pokutou nakládá podle § 125 odst. 6. Třicet procent vybraných peněz se stává příjmem státního rozpočtu. Zbývajících sedmdesát procent zůstává obci, jejíž orgán pokutu uložil. Klíčové je právě to, kdo pokutu uložil, nikoli kde se přestupek stal.
Je tedy rozdíl mezi tím, zda řidič zaplatí na místě hlídce městské policie, nebo zda je pokuta vymáhána později přes celní správu. V obou případech se však sleduje především to, který orgán rozhodl o uložení pokuty.
Co vás čeká při policejní kontrole a jak se vyhnout zbytečným problémům
Městská policie, veřejnoprávní smlouvy a sporné rozdělení výnosů
V praxi běžně funguje model, kdy městská policie zřízená obcí s rozšířenou působností zajišťuje dohled nad dopravou i v menších okolních obcích. Děje se tak na základě veřejnoprávní smlouvy. Pro občany menší obce to navenek znamená pouze to, že se na jejich území objevuje hlídka „cizí“ městské policie, která měří rychlost nebo řeší jiné přestupky.
Z pohledu rozpočtu je ale podstatné, že obecní policie je orgánem obce, která ji zřídila. Pokud tedy městská policie uloží řidiči blokovou pokutu na místě, považuje se taková pokuta za příjem obce, jejíž orgán ji uložil. Typicky tedy obce s rozšířenou působností, která městskou policii provozuje.
To platí i v situaci, kdy k přestupku došlo na území jiné, menší obce, pro niž městská policie službu vykonává. Přestupek se sice stal v „hostitelské“ obci, ale pokutu ukládá orgán obce, která městskou policii zřídila. Právě tam proto putuje výnos z blokových pokut.
Otázka, která se v odborných debatách pravidelně vrací, zní, zda by veřejnoprávní smlouva mezi obcí a obcí s rozšířenou působností mohla nastavit jiné rozpočtové určení těchto pokut. Jednoduše řečeno, zda by bylo možné dohodnout se, že část vybraných peněz bude náležet i obci, na jejímž území se měří a pokuty ukládají.
Ministerstvo vnitra se ve svých metodických stanoviscích k takovým úvahám staví odmítavě. Podle jeho výkladu nelze veřejnoprávní smlouvou měnit pravidla rozpočtového určení pokut stanovená zákonem. Takové ujednání proto ministerstvo nedoporučuje, přestože v odborné komunitě existují názory, které správnost tohoto výkladu zpochybňují.
Co však smluvní strany udělat mohou, je promítnout očekávaný výnos z pokut do finančních podmínek samotné smlouvy. Jinými slovy, při vyjednávání o tom, za jakých podmínek bude městská policie působit na území menší obce, lze předpokládaný výběr pokut zohlednit v ceně služby nebo v jiném finančním nastavení vztahu mezi obcemi.
Výsledkem je systém, který pro běžného řidiče zůstává skrytý. Ten vidí pouze částku na bloku nebo složence. Z pohledu obcí však jde o citlivé téma, které má dopad na jejich rozpočty i na to, jak si mezi sebou nastaví spolupráci při dohledu nad provozem na svých silnicích.
