Většina Čechů jezdí k moři zbytečně daleko. Nejbližší pláže leží úplně jinde

Představa letní dovolené u moře bývá v Česku často spojená s letištěm, odbavením a dražší cestou. Jenže to vůbec není nutné. Nejbližší slaná voda leží od českých hranic vzdušnou čarou přibližně 280 kilometrů a při pohledu na mapu rychle vyjde najevo, že cesta k moři nemusí automaticky znamenat jen Chorvatsko nebo Itálii. Kdo nechce trávit půl dne na cestě, může letos uvažovat i jinak.

Balt je pro Čechy blíž, než si většina lidí připouští

Když se mluví o nejbližším moři, většina lidí si vybaví Jadran. Ve skutečnosti je ale nejrychleji dosažitelnou variantou pro velkou část Česka Baltské moře. Zejména z Prahy vychází cesta do Ústí nad Svinou zhruba na necelých šest hodin, ze severu republiky ještě citelně méně. Právě tady se ukazuje hlavní výhoda severní trasy. Člověk nemusí absolvovat dlouhý přejezd přes několik států a cíl dovolené je dosažitelný i bez pocitu, že první den strávil jen za volantem.

Ústí nad Svinou přitom rozhodně není jen bod na mapě, kam se jezdí „protože je to nejblíž“. Jde o zavedené přímořské a lázeňské město rozložené na ostrovech Uznam, Wolin a Karsibór. Místní turistické zdroje připomínají široké písečné pláže a silné lázeňské zázemí, takže nejde o nouzovou alternativu k jihu, ale o plnohodnotný dovolenkový cíl. Vedle Svinoústí stojí za pozornost i Mezizdroje nebo další místa v okolí Wolinského národního parku, kde se moře potkává s lesy a útesy. Právě tenhle kontrast dělá z Baltu jiný typ dovolené než z klasického pobytu u Jadranu.

Praktická výhoda cesty na sever je i v penězích a logistice. Pro osobní auta v Německu neexistuje obecná dálniční známka a při cestě na baltické pobřeží se dá vyhnout i zpoplatněným polským úsekům na dané trase. Ve výsledku tak sever často vychází levněji než cesta na jih, navíc bez známého popojíždění v kolonách směrem ke slovinským a chorvatským hranicím. Na místě pak nečeká studená šedá voda, jak si řada lidí pořád představuje, ale v létě často velmi příjemné koupání a dlouhé pláže, na kterých se dá opravdu dýchat.

K Baltu se dá jet i vlakem. A není to jen teoretická možnost

Kdo se nechce spoléhat na auto, nemusí Balt rovnou škrtat. Od konce roku 2024 jezdí přímá linka Baltic express z Prahy do Gdyně a České dráhy uvádějí, že cesta do Trojměstí trvá přibližně osm a půl hodiny. Linka vede přes Pardubice, Vratislav, Poznaň a dál k pobřeží, přičemž denně jezdí čtyři páry spojů. To už není exotická výjimka, ale normální dopravní alternativa, která dává smysl i pro běžnou letní dovolenou.

Polsko pro zamilované: tři města, jeden víkend a zážitek, který se připomene sám

Gdyně navíc není jen přestupní stanice. Město samo nabízí veřejné pláže a funguje jako dobrý výchozí bod pro další pohyb po pobřeží. Odtud se dá pokračovat třeba směrem na Helskou kosu, která patří k nejzajímavějším místům polského pobřeží. Dlouhý pás písku sevřený mezi mořem a zálivem má úplně jinou atmosféru než přelidněná střediska známá z jihu Evropy. I v sezoně tu lze najít klidnější místa a právě to může být pro část českých cestovatelů silnější argument než tradiční představa „pravé letní dovolené“ na Jadranu.

Na jih bez extrémně dlouhé cesty. Slovinsko a sever Itálie bývají přehlížené zbytečně

Kdo přece jen míří za teplejším mořem, nemusí automaticky počítat s nejdelší možnou trasou až hluboko do Chorvatska. Z Moravy vychází velmi zajímavě severní Jadran a slovinské pobřeží. Třeba z Brna je to do Terstu něco přes 600 kilometrů, tedy zhruba necelých sedm hodin jízdy. Právě tahle oblast bývá často jen průjezdním koridorem, přitom nabízí několik míst, která si o zastavení vyloženě říkají.

Slovinsko má pobřeží krátké, ale o to koncentrovanější. Portorož a Piran patří k místům, kde se na malém prostoru potkává historie, moře i velmi odlišná atmosféra než v klasických chorvatských letoviscích. Oficiální slovinské zdroje připomínají, že Piran je jedním z nejkrásnějších historických měst na pobřeží a celá oblast je spojená se solí, která ji po staletí formovala. Portorož je zase spíš lázeňský a klidnější, takže dává smysl pro ty, kdo nehledají jen pláž, ale i příjemné zázemí na několikadenní pobyt.

Silný argument pro slovinské pobřeží leží i kousek stranou od hlavních promenád. V přírodní rezervaci Strunjan se ukrývá Měsíční záliv, přírodní pláž pod osmdesátimetrovým flyšovým útesem. Právě tohle místo ukazuje, že slovinské moře není jen rychlá zastávka po cestě dál. Naopak. Pro někoho může být nejzajímavější právě tím, že je komornější, klidnější a méně okoukané než velká jadranská centra.

Slovinské Benátky a Přístav růží: Příběh dvou měst na pobřeží Jadranu

Jen o kousek dál začíná severní Itálie. Lignano Sabbiadoro, Bibione nebo Lido di Jesolo dlouhodobě fungují jako sázka na jistotu pro rodiny s dětmi, které chtějí široké písečné pláže a pozvolný vstup do vody. Oficiální materiály k Lignanu mluví o osmi kilometrech jemného zlatého písku a právě tady je dobře vidět, proč se sem Češi vracejí. Kdo nechce experimentovat, ale zároveň nechce cestovat zbytečně daleko, najde na severním Jadranu rozumný kompromis mezi dosažitelností a klasickou letní pohodou. A bonus navíc je jasný. Benátky jsou odsud na dosah pro jednodenní výlet.

Chorvatsko zůstává jistotou, jen není nutné jezdit až příliš daleko

Chorvatsko z české letní mapy samozřejmě nemizí. Pořád platí, že když člověk míří na Istrii, nemusí absolvovat tak dlouhou cestu jako při jízdě hluboko na jih země. Rovinj zůstává jedním z nejčastějších cílů a právě Istrie je pro kratší dovolenou velmi praktická. Z Prahy vychází cesta orientačně na devět hodin, z Brna zhruba o hodinu méně. I proto dává sever Chorvatska smysl pro ty, kdo chtějí moře, ale nechtějí proměnit cestu v celodenní přesun.

Vedle auta existují i železniční varianty. Rakouské ÖBB přes léto provozují noční spoj z Vídně a Grazu do Splitu, takže i cesta k chorvatskému pobřeží může proběhnout bez volantové směny a bez nočního přejezdu autem. A další sezonní spojení k Jadranu se už v posledních letech vracela i přes české území, včetně zastávek na Moravě. To je dobrá zpráva hlavně pro ty, kdo chtějí nechat auto doma, ale zároveň si nekomplikovat cestu přestupy přes půl Evropy.

Kdy vyrazit a na co si dát pozor

Balt dává nejlepší smysl hlavně v červenci a srpnu, kdy se teplota vody obvykle pohybuje zhruba mezi 18 a 22 stupni. Září bývá chladnější, ale odměnou jsou prázdnější pláže a klidnější atmosféra. Slovinsko a severní Itálie vycházejí nejlépe od června do září, kdy bývá moře výrazně teplejší. Chorvatsko vrcholí tradičně v hlavní sezoně, tedy v červenci a srpnu, i když právě Istrie je díky kratší dojezdové vzdálenosti vhodná i na kratší pobyty mimo absolutní špičku.

Před odjezdem je dobré myslet na to, že sever a jih se liší i v poplatcích. Při cestě k Baltu přes Německo se osobní auto vyhne klasické dálniční známce, zatímco při cestě na jih je potřeba počítat minimálně s Rakouskem a často i se Slovinskem. Rakousko používá známky s platností na 1 den, 10 dní, 2 měsíce nebo 1 rok. Ve Slovinsku je pro vozidla do 3,5 tuny e-viněta povinná před vjezdem na zpoplatněné silnice a týdenní varianta platí sedm po sobě jdoucích dnů. U vlaků se pak stále vyplácí nákup s předstihem, ideálně alespoň několik týdnů dopředu.

Ve výsledku je nejzajímavější právě to, jak moc se česká představa o „nejbližším moři“ míjí s realitou. Nejrychleji lze být na pláži na severu, nejklidnější kompromis nabízí Slovinsko a kdo chce klasiku, nemusí kvůli ní jezdit až na konec Chorvatska. Letní moře tak nemusí být otázkou letiště ani úmorné cesty. Spíš jde o to podívat se na mapu bez starých návyků.

Zdroje: iglanc.cz, lignanosabbiadoro.it, nightjet.com, ceskedrahy.cz