Route Napoléon: Kaňon, levandule a návrat císaře. Jediná silnice, která má vlastní příběh

Route Napoléon je silnice, která má vlastní příběh. Na mapě vypadá jako zhruba 325 kilometrů mezi Azurovým pobřežím a Grenoblem, ve skutečnosti je to ale cesta, kde se potkává historie, alpská krajina, vůně levandule a překvapivě klidný provoz.

V roce 1815 tudy po návratu z vyhnanství pochodoval Napoleon Bonaparte se svými muži směrem do Paříže. Dnes po stejné trase jezdí řidiči, kteří hledají něco víc než jen rychlý přesun z bodu A do bodu B.

Od vůně parfémů k horám a levanduli

Historická trasa začíná u moře v Golfe-Juan na Francouzské riviéře a končí v Grenoblu na úpatí Alp. Kopíruje směr, kterým se Napoleon po útěku z ostrova Elba vydal do vnitrozemí, aby se vyhnul královským jednotkám v údolí Rhôny. Dnešní silnice nese označení N85 a na řadě míst ji připomínají sochy císařského orla, které stojí podél cesty a připomínají, že člověk nejede po ledajaké „déčkařce“.

Pro mnoho cestovatelů je přirozeným startem město Grasse, ležící asi dvacet kilometrů od Cannes. Říká se o něm, že je to místo, kde je důležitější nos než oči. Grasse je považováno za hlavní město parfémů, sídlí zde tři světoznámé parfumerie a v okolí se pěstují byliny a květy právě pro jejich výrobu. Vůně tu mají dokonce vlastní muzeum, kde si návštěvníci mohou zkusit namíchat i svůj parfém.

Místo módních butiků lemují úzké uličky obchody plné flakonků, okenní římsy zdobí květiny a nad některými ulicemi visí instalace růžových deštníků, které dotvářejí skoro pohádkovou atmosféru. Přitom jde o místo, kde se člověk během půl hodiny jízdy z ruchu Azurového pobřeží ocitne v mnohem klidnějším, komunitnějším prostředí.

Z Grasse stačí sledovat směrovky na Digne a po chvíli se vůz napojí na Route Napoléon. Silnice je dobře značená, v moderních navigacích bývá uvedena i pod svým jménem, takže se tu dá jen těžko ztratit.

První výraznou zastávkou je okolí obce Séranon. Přímo u trasy stojí osamělá kaple na náspu uprostřed louky, která ční nad krajinou a nedá se přehlédnout. Kdo u ní zastaví, najde informační tabule s popisem okolí i s podrobnou mapou, kudy přesně Napoleon se svým vojskem tudy procházel a kde skládal hlavu.

Za Séranonem krajina zdivočí. Skalní útvary se začnou prudce zvedat, kopce se změní v masivy a cesta se přiblíží oblasti kaňonu Verdon. Řeka stejného jména tu během staletí vyhloubila jeden z nejznámějších kaňonů Evropy. Route Napoléon se s ní potkává v městečku Castellane, kterému se přezdívá Brána Verdonu.

Castellane leží pod monumentálním skalním blokem korunovaným malou kaplí. Řeku tu překlenuje most Pont du Roc, dnes vyhrazený jen pro pěší. Právě tady v březnu 1815 Napoleon dorazil s armádou, stále se snažil vyhýbat hlavním tahům a možným odpůrcům. Do tehdejší zapadlé obce přišel za rytmu pochodových bubnů, místní ho vítali voláním „Vive l’empereur!“.

Dnešní cestovatel může využít prostorná parkoviště, projít se starým centrem, přejít Pont du Roc a vydat se na náročnější výšlap na skálu s kapličkou. Výhledy shora patří k tomu nejpůsobivějšímu, co Route Napoléon nabízí.

Z Castellane je to jen krátká odbočka do samotného srdce kaňonu Verdon a k jezeru Lac de Sainte-Croix. Tato zajížďka zabere přibližně dvě hodiny jízdy navíc, odměnou je však koupání, vodní sporty a výhledy do hlubokých roklí, které se vryjí do paměti.

Dalším výrazným místem na trase je Digne-les-Bains. Město se označuje jako hlavní město levandule, proslulo také díky svým léčivým pramenům a literární historii. Fanoušci Victora Huga si ho vybaví z románu Bídníci, právě tady celý příběh začíná. V této části cesty už krajina začne doslova malovat, jak se střídají horské hřebeny, údolí a v sezóně i fialové plochy levandulových polí.

Když to vypadá, že už nemůže přijít nic výraznějšího, objeví se na obzoru Sisteron. Město se rozprostírá kolem bizarního skalního útvaru Rocher de la Baume, který vypadá, jako by ho někdo rozřízl napůl. Nad městem se tyčí citadela, úzké uličky mají středověký ráz a celé místo působí jako přirozený předěl mezi Provence a Alpami. Ne náhodou se Sisteronu říká Brána do Provence.

Celý tento region je úzce spojen s levandulí. Nekonečné lány, které v období na přelomu června a července lákají turisty z celého světa, jsou symbolem Provence i důležitou součástí gastronomie a parfumerie. Kdo jede v hlavní sezóně, může si cestu zpestřit odbočkou na náhorní plošinu Valensole, kde se fialová pole táhnou k obzoru a vůně se linou na kilometry daleko.

Za Sisteronem vede Route Napoléon přes města Gap a La Mure až do Grenoblu, největšího města francouzských Alp. Tady se historická trasa uzavírá. Napoleonovi trvala cesta od vylodění až sem šest až sedm dní. Dnešní řidič by ji zvládl za pět hodin čisté jízdy, ale to by byl spíše závod s časem než výlet.

Jak si cestu naplánovat, aby dávala smysl

Oficiálně je Route Napoléon vedena jako silnice N85 a není zpoplatněná mýtným. Lze ji projet v obou směrech, ale pokud má jít o cestu po stopách historie, dává smysl začít u moře v Golfe-Juan a mířit na sever do Grenoblu. Navíc tak krajina postupně graduje: od Riviera → kopce kolem Grasse → dramatické scenérie u Verdonu → levandulová Provence → Alpy.

Starobylá Matera: Devět tisíc let historie a James Bond k tomu

Ideální období pro cestu je od května do října. Na jaře je příroda svěží a cesty nebývají tak plné, začátek léta přidává bonus v podobě levandulových polí, podzim pak nabízí zbarvené lesy a klidnější provoz. V zimě mohou být některé horské úseky komplikovanější kvůli počasí, i když hlavní trasa je udržovaná.

Délku výletu by neměla určovat jen mapa. Teoreticky lze trasu ujet za jeden dlouhý den, prakticky by to ale znamenalo minimum zastávek a únavu za volantem. Rozumným kompromisem jsou dva dny:

1. den: pobřeží / Golfe-Juan – Grasse – Séranon – Castellane (s možností odbočky k Verdonu) – nocleh v okolí Castellane nebo Digne-les-Bains,
2. den: Digne-les-Bains – Sisteron – Gap – La Mure – Grenoble, s časem na procházky a vyhlídky.

Kdo chce přidat levandulová pole nebo delší pobyt u jezera Lac de Sainte-Croix, ocení třetí den navíc.

Silnice je obecně dobře udržovaná a dostatečně široká i pro moderní auta, motorky a obytné vozy. V horských úsecích se objevují serpentiny a prudší stoupání, která vyžadují soustředěnost, ale pro běžně zkušeného řidiče nejde o extrémně náročnou nebo nebezpečnou cestu. Důležitější než umění „řezat zatáčky“ je spíše klidné tempo a respekt k ostatním účastníkům provozu.

Jedním z kouzel Route Napoléon je všudypřítomný klid. I uprostřed léta tu bývá citelně méně aut, karavanů a cyklistů než na hlavních přímořských tazích. U většiny památek a vyhlídek jsou k dispozici prostorná parkoviště, často i bezplatná. V přírodě lze zastavit na řadě míst, krajina není ověšená výstražnými tabulemi na každém kroku a mnoho výhledů by se dalo rovnou tisknout na pohlednice.

Malý princ, van Gogh i vůně levandule: inspirativní putování Francií

Z praktického hlediska je dobré tankovat s předstihem. Čerpací stanice jsou sice v pravidelných rozestupech, ale v horských úsecích je lepší nespoléhat na „ještě pár kilometrů“. Řidiči elektromobilů by měli dopředu zkontrolovat nabíjecí stanice ve větších městech podél trasy, jako jsou Grasse, Digne-les-Bains, Sisteron nebo Grenoble.

Ubytování nabízí všechno od hotelů v městech přes rodinné penziony až po kempy. Pro obytné vozy jsou v regionu vyhrazená stání i vybavené kempy, což usnadňuje rozdělení cesty na několik kratších etap.

Na závěr ještě několik nejčastějších otázek v kostce

Kde Route Napoléon začíná a končí?
Historická trasa začíná v Golfe-Juan na Azurovém pobřeží a končí v Grenoblu. Délka je zhruba 324–325 kilometrů podle konkrétního průjezdu.

Kolik času je ideální si na ni vyhradit?
Dva dny jsou minimum, pokud má být prostor na zastávky a kratší procházky. Tři dny umožní přidat levandulová pole, Verdon nebo odpočinek u jezera.

Je silnice náročná na řízení?
N85 je většinou široká a dobře udržovaná. V horách se objevují serpentiny a prudší převýšení, ale pro běžného zkušeného řidiče nejde o extrémně náročnou cestu. Důležité je nehnat se a dělat pauzy.

Hodí se pro karavany a motorky?
Ano. Karavany tu potkáte hlavně v létě, motorkáři zase oceňují kombinaci technických i plynulých úseků. Je ale potřeba počítat s užšími průjezdy ve starých městech a obcích.

Proč se jí říká Route Napoléon?
Po sérii porážek byl Napoleon roku 1814 poslán do vyhnanství na ostrov Elba. O rok později se s asi tisícovkou mužů vylodil u Golfe-Juan a pochodoval přes Alpy. U Grenoblu se k němu přidali vojáci, kteří měli původně proti němu zasáhnout, a cestou dál získával podporu lidí i armády. Říká se, že se znovu chopil vlády bez jediného výstřelu. Silnice N85 dnes vede právě po této trase.

Route Napoléon tak není jen hezká linka v navigaci. Je to cesta, po které se dá v klidu projet významný kus francouzské historie, užít si hory, levanduli i ticho silnic, které se zatím masové turistice vyhýbají.

Zdroje: Škoda, ultimatedrives.net