Francie škrtá „manželskou povinnost“: sex už nebude povinný
31. 1. 2026Francouzské Národní shromáždění schválilo návrh zákona, který má jednou provždy utnout starý a nebezpečně pružný výklad: že manželství samo o sobě vytváří povinnost mít sex. Nové znění má do občanského zákoníku doplnit jasnou větu, podle níž společné soužití nezakládá žádnou povinnost sexuálních vztahů. A stejně důležité je i to, co z toho plyne pro rozvody, nedostatek intimního života už nemá být argumentem pro rozvod z viny druhého.
Předkladatelé tím míří na dlouho přetrvávající nejasnost, která se v praxi opakovaně vracela v rozvodových sporech a v nejhorších případech také v situacích sexuálního násilí v partnerských vztazích. Návrh podpořilo více než 120 poslanců a prošel bez jediného hlasu proti, část poslanců Národního sdružení se však zdržela.
Manželství není doživotní souhlas
Jednou z tváří návrhu je poslankyně Strany zelených Marie-Charlotte Garinová. Podle ní je problém už v samotném přežívání představy, že po svatbě je souhlas se sexem automatický a trvalý.
„Tím, že umožňujeme, aby takové právo nebo povinnost přetrvávaly, kolektivně schvalujeme systém dominance a predace manžela na manželce. Manželství nemůže být bublina, kde je souhlas se sexem definitivní a celoživotní,“ uvedla poslankyně.
Smysl změny je přitom jednoduchý: vrátit do středu pozornosti souhlas, tedy možnost říct ano, ale také kdykoli říct ne. Právě to je podle podporovatelů klíčové nejen pro důstojnost partnerů, ale i pro prevenci situací, kdy se intimita mění v nátlak.
Slepé místo v občanském zákoníku a výklady, které zůstaly žít vlastním životem
Francouzský občanský zákoník tradičně vyjmenovává povinnosti spojené s manželstvím jako respekt (úctu), věrnost, podporu a pomoc. Zároveň pracuje s pojmem společné soužití. O sexu jako o povinnosti ale text přímo nemluví, právě v tom byl problém.
Myšlenka, že manželé mají jakousi „manželskou povinnost“ sdílet lože, má kořeny ve středověkém církevním právu a v průběhu staletí se přelévala do společenských očekávání i do právních výkladů. Některá starší soudní rozhodnutí totiž vykládala společné soužití velmi široce a dovozovala z něj i povinnost sexuálních vztahů. V praxi tak přežívala představa, že manželství je prostor, kde souhlas platí jednou provždy.
Od stresu po stereotyp: Co ženy nejčastěji připraví o chuť na milování
Nová úprava má tuto mlhu rozpustit. Nejde o to vynucovat, jak má vypadat intimní život partnerů, ale naopak zabránit tomu, aby se z něj stal právní klacek v rozvodovém řízení.
Lekce z rozvodů i z kauz sexuálního násilí
Nejsledovanější připomínkou toho, kam může vágní výklad vést, byl případ z roku 2019. Soud tehdy rozhodl, že žena zavinila rozvod, protože manželovi po delší dobu odpírala sex. Spor se nakonec dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva, který Francii za podobný přístup formálně pokáral. Výsledek byl zásadní: odmítnutí pohlavního styku nemá být důvod, aby byl někdo v rozvodu označen za viníka.
Změna zákona má tuto hranici převést z rozhodnutí soudů přímo do textu občanského zákoníku. Podporovatelé věří, že to sníží prostor pro nátlak i pro omlouvání násilí v partnerských vztazích. Zhruba polovina znásilnění dospělých se totiž odehrává právě mezi partnery nebo manželi.
Téma se otevřelo i v souvislosti s procesem v Mazanu v roce 2024, kde Gisèle Pelicotovou její manžel Dominique Pelicot roky zdrogovanou nabízel cizím mužům ke znásilnění. Někteří obvinění se pak před soudem hájili tím, že předpokládali její souhlas, protože jim to řekl její manžel. Právě podobné uvažování ukazuje, jak nebezpečná může být představa „manželského automatického ano“.
Francie už přitom v poslední době posílila definici znásilnění směrem k principu souhlasu. Dříve se znásilnění popisovalo hlavně jako čin spojený s násilím, donucením, hrozbou nebo překvapením. Novější pojetí zdůrazňuje, že rozhodující je souhlas, který má být informovaný, konkrétní, předem daný a kdykoli odvolatelný. Ticho nebo absence reakce samy o sobě souhlas neznamenají. Francie se tím přiblížila trendu, který už zavedly i další evropské země, například Nizozemsko, Španělsko nebo Švédsko.
Návrh nyní míří do Senátu. Pokud projde i tam, bude mít Francie v občanském zákoníku větu, která zní samozřejmě, ale v praxi může znamenat velkou změnu: manželství není právní titul na sex.
Zdroje: novinky.cz, zpravy.aktualne.cz, france24.com, bbc.com
