Tohle na silnicích nečekáte: Kvůli potřebě odskočit si na toaletu roste riziko dopravních nehod

Cestování po afrických silnicích má reputaci dobrodružství, ale pro mnoho lidí je to hlavně otázka toho, jestli se vůbec dorazí v pořádku. Kontinent má méně než 4 % světového vozového parku, přesto na něj připadá zhruba čtvrtina všech obětí dopravních nehod. V subsaharské Africe je situace nejvážnější. Úmrtnost na silnicích tam dosahuje 27 osob na 100 tisíc obyvatel, zatímco evropský průměr je 9 a celosvětový 18.

Na vině samozřejmě bývají i rozbité silnice a auta, která mají za sebou nejlepší roky. Kvalita infrastruktury v mnoha zemích zůstává nízká, i když se v posledních letech investuje víc. Výzkumné zprávy to popisují dlouhodobě a odpovídají tomu i průzkumy Světového ekonomického fóra nebo srovnání Mezinárodního měnového fondu. Jenže vedle těchto známých problémů existuje ještě jeden, o kterém se mluví podstatně méně, a přitom může ovlivnit bezpečnost hned. Chybějí toalety.

Plný měchýř za volantem není detail. Je to rozptýlení s velkým dopadem

Na dlouhých trasách tráví řidiči hodiny bez možnosti bezpečně zastavit a dojít si na záchod. Při plánování silnic a mobility úřady často nezahrnují přístup k adekvátním, bezpečným a čistým toaletám, takže pokud „příroda zavolá“, začíná problém, který se rychle překlápí do rizikového chování.

Odborné studie ukazují, že nutkání močit s plným močovým měchýřem zhoršuje pozornost a úsudek podobně, jako když je člověk 24 hodin bez spánku. Zpomalené reakce se navíc přirovnávají ke stavu při hladině alkoholu v krvi 0,05 %, tedy zhruba 0,5 promile. To odpovídá nebo překračuje limity pro řidiče v některých afrických zemích, například v Tunisku (0,05 %), Maroku (0,02 %), Mali (0,03 %) nebo na Madagaskaru (0,04 %). V Súdánu a Mauritánii navíc platí nulová tolerance.

Když je člověk pod tlakem, do řízení se snadno vkrade netrpělivost. Někdo zrychluje, jiný se lepí na auto před sebou, další zkouší riskantní manévry jen proto, aby už konečně našel místo, kde se dá zastavit. V praxi to vytváří podobné riziko, jaké přináší únava nebo alkohol.

Oxford upozorňuje na slepé místo v dopravním plánování

Na tuto souvislost upozorňuje i práce z Oxfordské univerzity. Vedoucí výzkumný pracovník Festival Godwin Boateng, který působí jako seniorní výzkumník v oblasti správy mobility na Transport Studies Unit Univerzity v Oxfordu, tvrdí, že spolehlivý přístup k toaletám může přinést bezpečnostní přínosy srovnatelné s vymáháním pravidel proti řízení pod vlivem alkoholu nebo při únavě.

Rychlost svádí. Ale i pár kilometrů navíc může být osudových

Při procházení akademických databází, například Scopus, narazil na další paradox. Zlepšování přístupu k toaletám se v Africe jen zřídka zkoumá jako strategie silniční bezpečnosti, přestože by mohlo snížit rozptýlení řidičů a omezit chování, které vede k nehodám.

Dopady jsou navíc obrovské nejen lidsky, ale i ekonomicky. Africká unie v minulosti upozornila, že ztráty z dopravních nehod odčerpávají ročně odhadem 2 % HDP členských států. Pokud se má situace zlepšit, bude potřeba investovat do široké škály opatření, včetně těch méně tradičních. Třeba takových, které řeší možnost bezpečně si během cesty „odskočit“.

Kontinent trápí i „toaletní chudoba“. Čísla jsou tvrdá

Podle Světové zdravotnické organizace nemá v Africe 779 milionů lidí rozumný a spolehlivý přístup k adekvátnímu, bezpečnému a čistému hygienickému zázemí. A 208 milionů lidí musí vykonávat potřebu venku. To se samozřejmě promítá i do cestování, ať už na dálkových trasách, nebo ve městech.

Jedním z pozitivních příkladů je Ghana, kde soukromí investoři budují odpočívadla u dálnic. Slouží jako místa pro pauzu, občerstvení, nákup a setkávání, často mají i toalety, jenže bývají zpoplatněné. Pro část lidí to znamená, že jsou finančně nedostupné. Právě tady se nabízí role státu, který může hledat cesty, jak soukromé služby podpořit tak, aby se rozšířily a byly dostupnější.

Odpočívadla navíc bývají spíš na okrajích, zatímco velká část dopravy se odehrává ve městech. Tam lidé často využívají toalety na čerpacích stanicích, v hotelech, restauracích, bankách, kavárnách, kadeřnictvích a dalších provozovnách. Jenže o jejich ceně, bezpečnosti, čistotě a dostupnosti se ví překvapivě málo. A do hry vstupuje i stud nebo obava z odmítnutí. I proto výzkumníci volají po dalším mapování a zveřejňování zjištění, které by mohlo změnit přístup veřejnosti i úřadů.

Důležité je, že podobné potíže nejsou jen africkou zvláštností. Zmiňují se i Spojené státy a Velká Británie. Rozdíl je spíš v tom, že tam se téma častěji dokumentuje a vzniká tlak na změny.

Keni už soud ukázal, že to jde i jinak

V Keni se otázka toalet na cestách dostala až před soud. V roce 2020 právník hájící veřejný zájem Adrian Kamotho Njenga úspěšně zažaloval některé úřady a donutil je zajistit toalety pro cestující. Je to signál, že dostupné toalety nejsou drobný komfort navíc, ale součást veřejné infrastruktury, která může rozhodovat o bezpečnosti.

Téma se připomíná i symbolicky. Africký den bezpečnosti silničního provozu připadá na polovinu listopadu a jeho cílem je snížit do roku 2030 počet úmrtí a vážných zranění na silnicích o polovinu. Pokud se to má povést, nebude stačit mluvit jen o asfaltu, autech a předpisech. Do dopravního plánování bude potřeba zahrnout i věci, které se na první pohled nezdají „dopravní“, ale v reálném provozu rozhodují o tom, jak se lidé chovají za volantem.

Zdroje: auto-mania.cz, vtm.zive.cz