Porto vás dostane už po prvních minutách. Barevné město u oceánu skrývá víc, než se zdá
26. 4. 2026Porto patří k městům, která si člověka získají skoro okamžitě. Není to jen polohou u Atlantského oceánu nebo malebnými výhledy nad řekou Douro. Tohle město má silný charakter, pestrou minulost a atmosféru, která je cítit v přístavu, v úzkých ulicích i na vyhlídkách vysoko nad řekou. Každý kout tu vypráví jiný příběh a právě v tom spočívá jeho síla.
Porto dalo jméno celé zemi a nese i přezdívku Invicta, tedy „neporažené“. Vysloužilo si ji během portugalské občanské války v 19. století, kdy se místní obyvatelé během obléhání odmítli vzdát a město nakonec ubránili. Právě tady je dobře vidět, že historie Porta není jen soupisem dat a událostí. Hodně vypovídá také o samotném Portugalsku a o lidech, kteří tu žijí.
Město, které žije mezi řekou a oceánem
Portem protéká řeka Douro, která se tu před svým ústím do oceánu zároveň stává přirozenou hranicí mezi městem a sousední Vila Nova de Gaia. Oba břehy spojují ikonické mosty, které dávají místnímu panoramatu jeho nezaměnitelnou podobu. Protože je Porto vystavěné v kopcovitém terénu, o vyhlídky tu rozhodně není nouze.
Jedním z míst, kde se genius města ukazuje naplno, je most Ludvíka I. Právě ten patří k nejslavnějším symbolům Porta. Vznikl v 80. letech 19. století a přes Douro vede ve dvou úrovních. Spodní část slouží běžné silniční dopravě, horní patří chodcům a kolejím. Na nich však nejezdí tramvaj, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale metro, konkrétně žlutá linka D.
Ocelová konstrukce a monumentální rozměry dělají z mostu Ludvíka I. jednu z nejpůsobivějších staveb ve městě. Není proto divu, že se stal jedním z jeho nejvýraznějších poznávacích znamení. Spolu s historickým centrem je navíc součástí světového dědictví UNESCO.
Nejkrásnější pohled na Porto přichází z druhého břehu
Kdo chce Porto opravdu vidět v celé jeho kráse, neměl by zůstat jen na jeho straně řeky. Jeden z nejpůsobivějších výhledů se totiž otevírá ze sousedního města Vila Nova de Gaia. Odtud se před návštěvníkem rozloží panorama historické čtvrti Ribeira s pestrobarevnými fasádami domů, které se zvedají od nábřeží vzhůru do svahu.
Právě tady je dobře patrné, proč Porto působí tak fotogenicky. Barevné domy, řeka, mosty a pod nimi střechy proslulých vinných sklepů vytvářejí obraz, který si člověk snadno zapamatuje. Silným zážitkem je i jízda kabinovou lanovkou Teleférico de Gaia, jež spojuje nábřeží s horní úrovní mostu. A kdo se na vyhlídku vydá v podvečer ke klášteru Serra do Pilar, ten pochopí, proč se o místních západech slunce mluví ještě dlouho poté, co cesta skončí.
Porto je krásné, ale za volantem vyžaduje pozornost
Na první pohled může Porto působit kompaktně a přehledně, jenže právě v tom je jeho zvláštní kouzlo. Za každým rohem se objevuje něco nového a člověk tu rychle zjistí, že město umí překvapit. Není výjimkou, že paty mostů začínají prakticky někomu na zahradě.
Podél nábřeží vedou pěkné hladké silnice, ale ve vnitrozemí často přicházejí na řadu dlážděné cesty. Mnohé ulice jsou velmi úzké, a tak je dobré mít přesně v oku rozměry vozu. Situaci navíc komplikuje množství jednosměrných ulic, které snadno promění krátkou trasu v nečekaně dlouhou projížďku plnou prudkých stoupání, klesání a těsného míjení domovních prahů. Kompaktní Škoda Scala se do takového prostředí podle zkušenosti z místního provozu hodila velmi dobře a v úzkých uličkách se pohybovala s lehkostí.
Historické kulisy doplňuje výrazná současná architektura
Porto ale nestojí jen na minulosti. Stačí popojet několik kilometrů a obraz města se promění. Vedle historických čtvrtí a starých ulic tu své pevné místo zaujala i moderní architektura. Nejvýraznějším příkladem je koncertní síň Casa da Música.
Tato stavba nizozemského architekta Rema Koolhaase byla otevřena v roce 2005 a působí téměř jako z jiného světa. Betonová budova připomínající kulisu ze science fiction filmů okamžitě přitahuje pozornost. Zvláštní není jen její vzhled, ale také samotný koncertní sál s částečným zasklením. Díky tomu vzniká neobvyklý zážitek z poslechu hudby v prostoru zalitém denním světlem.
Město chutí, které sahají hluboko do minulosti
Přestože by se u města na pobřeží dalo čekat, že místní kuchyni budou určovat hlavně mořské plody, Porto je v tomto směru mnohem pestřejší. Dobře to ukazuje tradiční pokrm Tripas à Moda do Porto.
Jeho původ sahá do 15. století, do doby dobývání severoafrické Ceuty princem Jindřichem Mořeplavcem. Obyvatelé Porta tehdy věnovali vojákům veškeré kvalitní maso, a na ně samotné tak zbylo jen to, co bylo potřeba zpracovat nápaditěji. Právě tehdy vznikl pokrm z drštěk, fazolí, klobásy, zeleniny a koření. Výsledkem je hutné ragú, které dokáže spolehlivě zasytit.
Porto chutná i po víně, které dobylo Anglii
K Portu neodmyslitelně patří také portské víno. Vinice se táhnou podél údolí řeky Douro směrem od města do vnitrozemí a právě odsud pochází nápoj, který se stal jedním z nejznámějších symbolů Portugalska.
Jeho význam výrazně vzrostl během válek o španělské dědictví v 17. století. V Anglii tehdy kvůli omezené dostupnosti francouzského vína rostl zájem o víno portugalské. Portské si získalo oblibu i díky způsobu výroby. Během kvašení moštu se do něj dolévá silná vinná pálenka, takže ve víně zůstává vyšší množství přírodního cukru. Právě to mu pomáhalo zvládnout i dlouhou cestu do Anglie v sudech. Vliv britských obchodníků je v portském patrný dodnes, protože řada vinařství stále nese britská jména.
Porto tak není jen krásnou kulisou pro krátký výlet. Je to město, ve kterém se setkává historie s každodenním životem, výrazná architektura s úzkými starými ulicemi a silné tradice s chutěmi, na které se nezapomíná. Právě tahle kombinace z něj dělá místo, které nepůsobí jako turistická kulisa, ale jako živý organismus s vlastním tempem a pamětí.
Zdroj: Škoda
