Pneumatiky mohou zvyšovat spotřebu. Rozhoduje tlak, konstrukce i geometrie

Nesprávný tlak v pneumatikách skutečně zvyšuje spotřebu paliva, urychluje jejich opotřebení a může zhoršit chování automobilu. Dostupná měření však nepotvrzují, že by běžné podhuštění osobního auta samo o sobě znamenalo nárůst spotřeby o dva litry na 100 kilometrů. Reálný rozdíl se obvykle pohybuje v desetinách litru a závisí na konkrétním voze, pneumatikách i provozních podmínkách.

Příčinou je vyšší valivý odpor. Pneumatika se při jízdě v místě styku s vozovkou neustále deformuje a část energie se mění v teplo. Pokud je tlak nižší, než stanovuje výrobce auta, deformace se zvětšuje. Motor pak musí k udržení stejné rychlosti dodat více energie, což se projeví vyšší spotřebou.

Výsledky měření se liší podle auta a podmínek

Jednoduchý univerzální přepočet mezi chybějícím tlakem a spotřebou neexistuje. Jednotlivá měření přesto umožňují vytvořit poměrně přesnou představu o tom, jak velký rozdíl lze očekávat.

ÖAMTC při zkouškách kompaktního automobilu naměřil s tlakem sníženým o jeden bar ve všech čtyřech pneumatikách zvýšení spotřeby o 0,2 litru na 100 kilometrů. ADAC uvádí, že tlak přibližně o 0,4 baru nižší proti předepsané hodnotě může znamenat zvýšení spotřeby až o 0,3 litru na 100 kilometrů. V jiném doporučení ADAC pracuje při podhuštění o 0,5 baru s nárůstem přibližně o pět procent.

Rozdílné výsledky nejsou neobvyklé. Vliv mají rozměry a konstrukce pneumatik, hmotnost automobilu, rychlost, zatížení, teplota i povrch silnice. Spotřeba se proto nedá určit pouze podle toho, o kolik desetin baru tlak poklesl.

U rodinného auta se spotřebou 6,5 litru na 100 kilometrů by pětiprocentní zvýšení znamenalo přibližně 0,33 litru navíc. Výsledná spotřeba by se tedy dostala zhruba na 6,83 litru na 100 kilometrů. Při ročním nájezdu 20 000 kilometrů jde asi o 65 litrů paliva navíc.

K nárůstu ze 6,5 na 8,5 nebo 8,7 litru by bylo nutné přičíst další významné vlivy. Takový rozdíl nelze přisuzovat pouze mírně podhuštěným nebo starším pneumatikám.

Letní vs. zimní vs. celoroční pneumatiky: Jak a čím se jednotlivé druhy pneu liší

Opotřebovaný dezén sám o sobě spotřebu nezvyšuje

Stav pneumatik je důležitý především kvůli bezpečnosti, tvrzení o spotřebě je ale potřeba posuzovat přesněji. S postupným ubýváním dezénu se valivý odpor pneumatiky zpravidla snižuje, nikoli zvyšuje. Opotřebovaná pneumatika proto nemusí být příčinou vyšší spotřeby.

To ovšem neznamená, že je další používání sjetých pneumatik výhodné. Menší hloubka dezénu zhoršuje odvádění vody, prodlužuje brzdnou dráhu na mokru a zvyšuje riziko aquaplaningu. Pneumatiku je nutné vyměnit podle jejího skutečného stavu, hloubky dezénu, poškození a doporučení výrobce.

Jiná situace nastává při nerovnoměrném opotřebení. To může upozorňovat na nesprávnou geometrii kol, nevhodný tlak nebo technický problém podvozku. Špatně nastavená geometrie může zvyšovat odpor při jízdě, urychlovat ničení pneumatik a současně zvyšovat spotřebu.

Samotné stáří rovněž neříká, kolik paliva auto spotřebuje. Starší pneumatiky však mohou degradovat i bez výrazného úbytku dezénu. Někteří výrobci vozidel a pneumatik doporučují jejich výměnu po šesti až deseti letech bez ohledu na zbývající vzorek. Rozhodující je konkrétní doporučení výrobce a odborná kontrola.

O spotřebě nerozhoduje jen cena pneumatiky

Jednotlivé modely pneumatik se mohou výrazně lišit valivým odporem. Nízká pořizovací cena proto sama o sobě neznamená, že pneumatika zvýší spotřebu. Rozhodující jsou její vlastnosti a výsledky standardizovaných zkoušek.

Základní orientaci poskytuje evropský energetický štítek. Valivý odpor je na něm hodnocen třídami od A do E, přičemž A označuje nejúspornější kategorii. Evropská komise uvádí, že rozdíl jediné třídy může během životnosti pneumatik představovat v průměru přibližně 80 litrů paliva u automobilu se spalovacím motorem.

Šetříte na gumách? I drobná chyba nebo nevědomost může auto poslat do smyku

Štítek současně uvádí přilnavost na mokru a vnější hlučnost. Pneumatiku proto není vhodné vybírat pouze podle spotřeby. Nízký valivý odpor musí být posuzován společně s brzdnými vlastnostmi, stabilitou, životností a vhodností pro podmínky, ve kterých bude používána.

Obecně nelze ani tvrdit, že každá zimní pneumatika musí mít vyšší valivý odpor než každá letní. Rozhoduje konkrétní konstrukce a klasifikace. Používání zimních pneumatik během horkého počasí však může zhoršit jejich jízdní vlastnosti, urychlit opotřebení měkčí směsi a prodloužit brzdnou dráhu.

Kontrolka nemusí upozornit na menší odchylku

Novější automobily mají systém sledování tlaku TPMS, takže není přesné tvrdit, že řidiče před podhuštěním žádná kontrolka nevaruje. Systém ale nemá nahrazovat pravidelné měření.

Evropské předpisy vyžadují, aby TPMS upozornil na významný pokles tlaku. Při schvalovacích zkouškách se pracuje s hodnotou o 20 procent nižší proti doporučenému tlaku, případně s minimální hranicí 150 kPa podle toho, která hodnota je vyšší. Menší odchylka proto nemusí kontrolku okamžitě aktivovat.

Nepřímé systémy navíc tlak neměří samostatnými čidly. Pokles odhadují podle rozdílů v rychlosti otáčení kol. Některé systémy neukážou konkrétní hodnotu ani pneumatiku, ve které tlak poklesl. Po dohuštění, výměně kol nebo přezutí může být nutné systém znovu inicializovat.

Viditelně zploštělá pneumatika už obvykle znamená výrazný nedostatek vzduchu. Čekat s kontrolou až na změnu jejího tvaru proto není vhodné.

Jen vzorek nestačí. Jak poznat, že pneumatiky zestárly, ztvrdly a už není dobré na nich jezdit?

Tlak se měří za studena a podle zatížení auta

Správné hodnoty stanovuje výrobce automobilu, nikoli údaj na bočnici pneumatiky. Předepsaný tlak bývá uveden v návodu k obsluze, na štítku ve dveřním otvoru, na sloupku karoserie nebo na vnitřní straně víčka palivové nádrže.

Často jsou uvedeny nejméně dvě varianty. Jedna platí pro běžné obsazení a druhá pro plně zatížené auto. Před cestou s několika cestujícími a zavazadly je proto potřeba tlak upravit podle hodnoty určené pro vyšší zatížení.

Měření by mělo probíhat na studených pneumatikách, tedy před delší jízdou. Zahřátý vzduch se rozpíná a naměřená hodnota může být vyšší než skutečný tlak za studena. Kontrolovat je potřeba všechna kola a podle typu vozidla také rezervní pneumatiku.

Tlak je vhodné prověřit nejméně jednou měsíčně a před každou delší cestou. ADAC doporučuje kontrolu ideálně každé dva týdny. Současně je vhodné prohlédnout dezén, bočnice a případné nerovnoměrné opotřebení. K měření stačí běžný tlakoměr nebo zařízení dostupné u většiny čerpacích stanic.

Správný tlak nepřinese úsporu dvou litrů na každých 100 kilometrů. Pomůže však omezit zbytečný nárůst spotřeby, prodloužit životnost pneumatik a zachovat jízdní vlastnosti, se kterými výrobce automobilu počítal.

Zdroje: autoviny.sk, oeamtc.at, adac.de