Cyklisté jsou odolnější proti rakovině i infarktu, platí za to ale jinou daň

Jízda na kole může změnit víc než jen cestu do práce. Podle nové analýzy desetitisíců lidí jde o jednu z nejúčinnějších „pilulek“ pro delší a zdravější život, kterou má většina z nás celou dobu v garáži. Upozornil na to server Earth, který přinesl výsledky rozsáhlé skotské studie.

Sledovali 82 tisíc lidí po dobu 18 let

Výzkumný tým vedený Catherine Frielovou z University of Glasgow využil data ze Scottish Longitudinal Study, rozsáhlého souboru údajů ze sčítání lidu. Zařazeni byli lidé ve věku od 16 do 74 let. V roce 2001 uvedli, jakým způsobem obvykle dojíždějí do práce. Na základě toho vznikly tři skupiny: ti, kdo jezdí na kole, chodí pěšky nebo využívají převážně „neaktivní“ dopravu, tedy auto či veřejnou dopravu.

K těmto údajům pak vědci připojili záznamy z nemocnic, databázi lékařských předpisů i úmrtní listy. Díky tomu mohli sledovat, jak se dlouhodobý způsob dojíždění promítá do zdraví, a vypočítat takzvaný poměr rizik. Ten ukazuje, jak se liší pravděpodobnost určité události, například úmrtí, mezi jednotlivými skupinami.

Aby výsledky nebyly zkreslené, započítali výzkumníci i další faktory. V modelech upravili věk, příjem, dřívější onemocnění nebo vzdálenost z domova do práce. Cílem bylo co nejvíce oddělit vliv samotného dojíždění od všeho ostatního.

Výsledek vyzněl pro cyklisty překvapivě výrazně. Lidé, kteří do práce jezdili na kole, měli o zhruba 50 procent nižší pravděpodobnost úmrtí na rakovinu nebo cerebrovaskulární onemocnění, kam patří například mozková mrtvice. Celkově u nich kleslo riziko úmrtí z jakékoli příčiny o 47 procent. Zároveň se u nich objevilo o 24 procent méně nově diagnostikovaných případů rakoviny.

Vyjádřeno statisticky měli cyklisté poměr rizika 0,53 pro úmrtnost ze všech příčin ve srovnání s lidmi, kteří jezdili autem nebo hromadnou dopravou. Jinými slovy, jejich riziko předčasného úmrtí bylo zhruba o polovinu nižší.

Pozitivní efekt se ukázal i na srdci a cévním systému. U lidí, kteří dojížděli do práce na kole, klesla potřeba léků na kardiovaskulární onemocnění o 30 procent. U chodců byly přínosy také patrné, i když menší. Ti, kdo chodili pěšky, měli o 9 procent nižší pravděpodobnost jakékoli hospitalizace a o 10 procent nižší potřebu léků na srdce. Vysvětlením může být kratší vzdálenost a nižší intenzita zátěže při chůzi.

Posloucháte hudbu při jízdě na kole? Nedělejte to, může vás to stát život

Výzkumníci ve shrnutí mluví o „jasně a konzistentně nižším riziku nepříznivých zdravotních výsledků“ u lidí, kteří do práce cestují aktivně, a to napříč věkovými i příjmovými skupinami.

Psychika, bezpečnost a proč kolo vítězí nad chůzí

Zdravotní přínosy se neomezují jen na tělo. Analýza předepisovaných léků ukázala, že cyklisté potřebovali o 20 procent méně medikace na úzkosti a depresi. Chůze přinesla také určitou úlevu, snížení dosáhlo zhruba 7 procent. Fyzická aktivita zvyšuje hladinu látek v mozku, které zlepšují náladu, a zároveň pomáhá uvolnit napětí po pracovním dni.

Svoji roli hraje i samotný způsob cestování. Jízda na kole může zmenšit každodenní stres z dopravních zácp, navíc nabízí kontakt s ostatními cyklisty nebo prosté vnímání okolí, což se v autě za sklem obtížněji zažívá.

Studie však připomíná i druhou stranu mince. Cyklisté byli téměř dvakrát častěji hospitalizováni kvůli dopravní nehodě. Během osmnácti let bylo u účastníků, kteří dojížděli na kole, zaznamenáno 83 vážných zranění.

Podle Luise Cereija Tejedora z Autonomní univerzity v Madridu, který se na výzkumu nepodílel, přesto převažují zdravotní přínosy nad rizikem nehod. Odkazuje i na jiné studie, které docházejí ke stejnému závěru. Zároveň volá po bezpečnější infrastruktuře, lepších cyklostezkách a nižších rychlostních limitech ve městech, aby se rizika dále snížila.

Podobný obrázek přináší i starší britský výzkum, který sledoval přibližně 300 tisíc lidí po dobu 25 let. Také tam se ukázalo, že cyklisté mají nižší úmrtnost, i když se občas nevyhnou nehodám.

Proč má kolo tak výrazný náskok před chůzí? Jízda obvykle pokrývá delší vzdálenosti a více zvyšuje tepovou frekvenci. Běžná trasa kolem šesti mil, tedy zhruba 9,7 kilometru, která je ve větších skotských městech poměrně typická, stačí na splnění doporučených 150 minut středně intenzivního pohybu týdně během několika málo cest.

Cyklista navíc méně trpí „stop and go“ režimem, který je typický pro chůzi v centru města se semafory a přechody. Právě souvislá střední zátěž se ukazuje jako klíčová pro kardiovaskulární zdraví.

Zajímavou roli hrají i elektrokola. Přestože motor část námahy převezme, jezdci stále šlapou do pedálů. První studie naznačují, že taková jízda se stále počítá jako středně intenzivní pohyb, jen je dostupná většímu počtu lidí, například seniorům nebo těm, kdo by se jinak báli kopcovité trasy.

Když kolo mění města i zdravotní rozpočty

Zjištění skotského týmu si všímají i politici a urbanisté. Aktivní doprava je pro státy zajímavá jako levný způsob, jak srazit náklady na léčbu chronických nemocí a současně snížit emise.

Proč Češi nenosí cyklistické helmy? Jak na tuto otázku odpovídali v průzkumu?

Některé země už k tomu obyvatele finančně motivují. V Nizozemsku existuje příspěvek za kilometry na kole, přibližně 0,24 dolaru za kilometr. Ve Francii mohou zaměstnanci získat ročně až kolem 930 dolarů, pokud pravidelně dojíždějí na kole. Skotsko plánuje do roku 2026 investovat zhruba 400 milionů dolarů ročně do infrastruktury pro cyklisty a chodce. Data Catherine Frielové a jejích kolegů poskytují místním politikům důkaz, že jde nejen o otázku klimatu, ale i o konkrétní úspory ve zdravotnictví.

Obraz se však mění s nástupem práce z domova. Méně dojíždění znamená i méně příležitostí „odcvičit“ si svůj každodenní pohyb cestou do práce. Urbanisté proto stále častěji mluví o takzvané každodenní mobilitě, která zahrnuje cesty za nákupy, do školy nebo za zábavou. Smyslem je, aby co největší část těchto kratších přesunů probíhala na kole nebo pěšky.

Dobrou zprávou je, že efekt se neprojeví jen u těch, kdo jsou ochotni vyměnit auto za kolo úplně. I částečný přechod má smysl. Někdo může ujet nejdelší část trasy vlakem a poslední úsek na kole. Jiný nechá auto kilometr od práce, nebo vystoupí z autobusu o dvě zastávky dříve a zbytek dojede na kole či dojde pěšky.

Modelové výpočty z Anglie a Walesu ukazují, že už přesun zhruba deseti procent každodenních cest na kolo by mohl zachránit tisíce životů. Každý případ chronického onemocnění, kterému se podaří předejít, znamená méně dní v nemocnici a nižší náklady pro zdravotní systém i pojišťovny.

Zmírňování dopravního rizika přitom neprospívá pouze cyklistům. Bezpečnější ulice s kvalitními chodníky, zvýšenými přechody a oddělenými pruhy pro kola usnadňují pohyb také chodcům, seniorům nebo lidem na vozíku. Město, ve kterém je běžné jezdit nebo chodit, nepotřebuje, aby se člověk cítil jako sportovec. Stačí, že se rozhodne sednout na kolo místo za volant. Podle dostupných dat se mu tělo i psychika velmi pravděpodobně odmění.

Zdroje: pozitivni-zpravy.cz, earth.com, bmjpublichealth.bmj.com