Byt až po 45. roce života? Průzkum odhalil, jak pozdě rodiče v ČR opravdu pomáhají dětem
21. 4. 2026Pomoc dětem do začátku života má v Česku mnoho podob. Někdo sází na vzdělání, jiný na pravidelné spoření, další počítá s podporou při hledání prvního bydlení. Z nového průzkumu ale vychází jedna důležitá věc: pokud už rodiče chtějí dětem něco předat, mnohem častěji to mají být peníze v době, kdy se osamostatňují, než byt nebo dům ve chvíli, kdy teprve vstupují do dospělosti.
Celorepublikový výzkum společnosti Broker Consulting a agentury Behavio pracoval se vzorkem 2 000 respondentů, z toho s 1 074 rodiči ve věku 25 až 65 let. Ukazuje, že mezi rodiči od 25 do 39 let chce 69 procent předat dětem naspořené peníze nejpozději do jejich 25 let. Pro mnoho rodin je to okamžik, kdy podobná pomoc dává největší smysl: při studiu, při stěhování do vlastního nebo na začátku pracovní kariéry.
Peníze na začátek ano, ale obvykle jen v omezené výši
Přestože rodiče často mluví o tom, že pro budoucnost svých dětí dělají maximum, realita bývá spíš opatrná. Nejčastější je spoření do 1 000 korun měsíčně. Zároveň 45 procent rodičů říká, že pro finanční start svých dětí dělá maximum. U těch, kteří ukládají méně než tisíc korun měsíčně, je to dokonce 47 procent. Největší skupina rodičů navíc soudí, že dítěti do života stačí částka do 200 tisíc korun.
Jenže právě tady naráží ideální představa na dnešní ceny. Dvě stě tisíc korun už dnes ve většině případů nepředstavuje žádný skutečně silný odrazový můstek, ale spíš základní rezervu. Už samotná akontace na první bydlení se v řadě měst pohybuje ve statisících, někde i kolem milionu korun. A levné není ani vzdělání. Soukromá vysoká škola v Česku může stát desítky až nižší stovky tisíc korun ročně, studium v zahraničí ještě výrazně víc. Právě proto dává smysl uvažovat ne o abstraktní částce, ale o tom, jaký konkrétní krok má jednou dítěti pomoci zaplatit.
Výrazná část rodičů nechce dětem předávat úspory vůbec
Průzkum zároveň ukazuje, že české domácnosti nejsou v pohledu na finanční podporu dětí ani zdaleka jednotné. Výrazná skupina rodičů zastává názor, že děti si mají vybudovat zázemí samy. Konkrétně čtvrtina dotázaných uvedla, že svým dětem žádné úspory nedala a ani je dát neplánuje. Tento postoj se častěji objevoval u rodičů s nižším vzděláním a také u těch, kteří sami od svých rodičů výraznější pomoc nedostali.
Největší překážkou přitom není jen přesvědčení, ale velmi často i prostý nedostatek peněz. Za hlavní problém ho označilo 45 procent rodičů. Pozoruhodné je, že tento důvod zmiňuje i více než třetina rodičů s vyššími příjmy. Tlak na rodinné rozpočty je tedy zjevně širší, než by se mohlo na první pohled zdát.
Byt nebo dům často přichází až mnohem později
U nemovitostí je obraz úplně jiný. Téměř polovina rodičů plánuje předat byt nebo dům až po 45. roce života dítěte. Jinými slovy, bydlení nebývá vnímáno jako běžná pomoc při startu do samostatného života, ale spíš jako majetek, který se řeší až později, často v souvislosti s dědictvím.
Důvod je poměrně srozumitelný. Nemovitost je navázaná na konkrétní místo a není vůbec jisté, že právě tam bude chtít potomek dlouhodobě žít. Pokud by ji rodiče předali ještě v době, kdy sami pracují, museli by zároveň řešit vlastní náhradní bydlení v rozumné vzdálenosti od zaměstnání. I proto se nejčastěji počítá s tím, že k předání dojde až po skončení jejich pracovního života, případně ve chvíli, kdy se sami přesunou jinam.
Taková pomoc navíc v minulosti rozhodně nebyla samozřejmostí. Byt nebo dům od rodičů získalo jen zhruba deset procent respondentů. Spoření založené rodiči uvádějí asi čtyři procenta lidí a investice přibližně tři procenta. Představa, že je mezigenerační předávání majetku v Česku běžným standardem, tak podle dat neodpovídá realitě.
Dědictví bývá citlivější, než si rodiny připouštějí
Ve chvíli, kdy do hry vstupuje nemovitost, objevuje se ještě jeden problém: vypořádání mezi sourozenci. Přibližně každý čtvrtý člověk, který v minulosti získal od rodičů nemovitost, se musel finančně vyrovnat s ostatními sourozenci. A zhruba polovina z nich popisuje tuto zkušenost jako nepříjemnou nebo komplikovanou.
Právě tady se ukazuje, že nejde jen o peníze, ale i o vztahy v rodině. Pokud rodiče rozdělení majetku dlouho odkládají nebo o něm s dětmi nemluví, mohou po sobě nechat problém, který se bude řešit velmi bolestivě. Jasná dohoda ještě za života rodičů sice nemusí být pro všechny dokonale spravedlivá, ale často dokáže předejít sporům, které by jinak rodinu poznamenaly na dlouhá léta.
Průzkum tak nevypovídá jen o penězích, bytech a dědictví. Ukazuje i to, jak se v Česku mění pohled na odpovědnost rodičů vůči dětem. Část rodin chce potomkům co nejvíc usnadnit první velké životní kroky. Jiní rodiče naopak trvají na tom, že dospělost má začínat bez větší finanční berličky. Shoda ale zjevně panuje v jednom: pokud už má pomoc přijít, bývá praktičtější v podobě peněz na začátek života než v podobě nemovitosti, která se k dětem dostane až o desítky let později.
O průzkumu: kvantitativní výzkum (CAWI), únor 2026, vzorek 2 000 respondentů reprezentativních vůči online populaci ČR 18+.
Zdroj: Broker Consulting
Ono to bude tím, že každý dá dítěti do života jenom to, co mu jeho finanční situace dovoluje. Samotný fakt, že dítě dospělo, nemůže být důvodem k tomu, aby se člověk vypravil vyloupit banku. No a jinak se většina z nás k tomu, aby mohlo dát dítěti (několika dětem) dům či byt, dopracovat nemůže.