Hlava na plný plyn, ale bez brzd. Jak zkrotit přemýšlení, které ničí klid i spánek

Když večer ulehnete do postele, měl by to být čas klidu. Jenže místo spánku nastoupí maraton myšlenek, které se nedají vypnout. V hlavě se přehrává jedna věc za druhou a člověk má pocit, že kdyby je všechny důkladně prošel, nakonec se dopracuje k řešení. Jenže realita je jiná, výsledkem bývá naopak spíš neklid, únava a další probdělá noc. Pokud vám to zní povědomě, možná patříte mezi ty, kteří si sami pro sebe vypěstovali návyk jménem „overthinking“.

Na první pohled to může působit tak, že jste pečliví a důslední. Ve skutečnosti se ale často jedná o iluzorní produktivitu. Místo toho, aby se hlava soustředila na rozhodnutí, zabředává do dalších a dalších zbytečných analýz. Zatímco to vypadá jako příprava na akci, v praxi se jen zvyšuje vnitřní chaos. Terapeut Pavel Vacek k tomu říká: „Overthinking je stav, kdy se člověk točí v kruhu vlastních myšlenek, aniž by se posunul kupředu. Přináší pocit zahlcení, někdy i fyzickou únavu.“

Samozřejmě, přemýšlet nad věcmi do hloubky není samo o sobě problém. Může to být dokonce výhoda, zejména pokud máte myšlenky pod kontrolou. Problém nastává ve chvílích, když se z promýšlení stane zvyk bez výsledku. Když hlava neumí zastavit, tělo to brzy pocítí. Nedostatek spánku, vyčerpání, někdy i syndrom vyhoření. Zkrátka žádná výhra.

Mohlo by vás zajímat

„Co na to řeknou lidi?“ Nejčastější past, která sabotuje vaše rozhodnutí. Jak se naučit neřešit ostatní?

Únava, kila navíc a psychika. Tři čtvrtiny Čechů žijí s dlouhodobými potížemi

Zmizela ranní erekce? Tohle může být první signál, který spousta mužů přehlíží

Může sex snížit riziko infarktu? Nová data ukazují, že záleží i na četnosti

Grounding dobývá česká rána. Proč lidé chodí bosí po trávě a co od toho čekat

Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat. Overthinkingu se člověk nezbaví úplně, ale může ho zkrotit. Vacek doporučuje několik jednoduchých kroků: dát myšlenky na papír, omezit čas na „mentální poradu“ a pak téma uzavřít, posunout pozornost z hlavy do těla – třeba hlubokým dechem nebo krátkou procházkou. Pomáhá také ptát se sám sebe, jestli to, co teď řeším, skutečně povede k výsledku, nebo mě to jen vyčerpává. A pokud se člověk zasekne příliš, vyplatí se probrat to s někým dalším.

Možná vás uklidní, že to není o slabosti nebo lenosti. Podle odborníků pracuje mozek „overthinkera“ trochu jinak. Jede stále na plný výkon, ale bez brzd. Proto jsou tito lidé často citliví, kreativní a schopní přicházet s novými nápady. Jenže bez schopnosti vypnout se z jejich silné stránky stává slabina.

Nakonec jde o rovnováhu. Myšlení není nepřítel, pokud umíte rozpoznat, kdy vám pomáhá a kdy vás stahuje dolů. Cílem není přestat myslet, ale myslet zdravě.