Bydlení začíná požírat výplaty: nová data odhalila, jak moc je Česko drahé

Bydlení se v Evropě znovu potvrzuje jako jedna z největších a nejméně „pohyblivých“ položek domácích výdajů. Podle nejnovějších evropských dat vydali lidé v EU v roce 2024 na bydlení v průměru 19 % svého disponibilního příjmu. V českém případě je podíl vyšší, dosahuje 22 %. To znamená, že se tuzemské domácnosti pohybují nad unijním průměrem a bydlení u nás spolyká větší část peněz, které po zdanění skutečně zbývají.

Z těchto čísel je zároveň patrné, že dostupnost bydlení se nedá vyčíst jen z cen nemovitostí a nájmů. Rozhoduje i to, kolik stojí samotné užívání bytu nebo domu, a jak se tyto výdaje potkávají s příjmy rodiny či jednotlivce. Právě v tomto srovnání patří Česká republika v EU k dražším zemím. S podílem 22 % je pátá nejdražší, větší část disponibilního příjmu dávají na bydlení už jen domácnosti v Řecku, Dánsku, Švédsku a Německu.

Náklady nerostou jen na papíře, nejvíc tlačí energie

Když se na bydlení podíváme v absolutních částkách, tedy bez přepočtu na příjmy, rozdíly mezi státy jsou ještě výraznější. Eurostat v této metrice sleduje celkové výdaje spojené s užíváním bydlení a mezi klíčové položky patří energie a vytápění. Právě ty jsou oblastí, kterou lze při dobrém plánování dlouhodobě ovlivnit, například renovacemi.

Pro Českou republiku je výmluvné srovnání v čase. Ještě v roce 2010 se tuzemské náklady na bydlení pohybovaly na úrovni 68 % průměru EU. V roce 2024 už Česko vychází zhruba na průměr Unie. Nejvyšší náklady vykazují Irsko a Dánsko, kde se bydlení pohybuje téměř na dvojnásobku unijního průměru. Na opačném konci je Bulharsko, kde jsou náklady o 38 % nižší než průměr EU.

V praxi to znamená, že české domácnosti se v posledních letech posunuly do „středu“ evropského pole, ale ne proto, že by se jim výrazně ulevilo. Spíš se proměnily samotné ceny a výdaje napříč kontinentem, přičemž energie zůstávají položkou, která umí rodinný rozpočet rozhodit nejrychleji.

Města jako největší riziko přetížení rozpočtu

Zvlášť citlivá je situace ve městech. Eurostat sleduje také takzvané přetížení náklady na bydlení, tedy podíl lidí, kteří žijí v domácnostech, kde celkové výdaje na bydlení přesahují 40 % disponibilního příjmu. V roce 2024 se ve městech tento problém týkal v průměru téměř 10 % obyvatel EU, zatímco na venkově to bylo 6 %.

Praha na špici nelichotivého žebříčku: náklady na život a nájem jsou tam nejvyšší ve východní Evropě

Česká republika se ve městech řadí mezi nejzatíženější země. Až 14 % lidí žijících ve městech bydlí v domácnostech, které vydávají na bydlení více než 40 % disponibilního příjmu. V unijním žebříčku jde o třetí nejvyšší hodnotu, horší situaci vykazuje už jen Řecko (29 %) a Dánsko (23 %). Na venkově je český výsledek odlišný, podíl přetížených domácností dosahuje 6 %, což odpovídá průměru EU.

Tato čísla dobře ukazují, proč se debata o dostupnosti bydlení nemůže vést jen přes průměry za celý stát. Městské domácnosti jsou výrazně zranitelnější a i relativně „malé“ zdražení energií nebo služeb může posunout rodinu do situace, kdy bydlení začne vytlačovat ostatní nezbytné výdaje.

Renovace jako způsob, jak zkrotit účty do budoucna

Aliance Šance pro budovy (ŠPB) upozorňuje, že bez rychlejšího tempa renovací, a hlavně bez důrazu na komplexní renovace, budou náklady na bydlení dál růst. Podle ředitelky aliance Marty Gellové je důležité dívat se na renovace jako na investici, která se vrací v čase.

„Nejrychlejší cestou ke snížení dlouhodobých nákladů domácností je zvyšování energetické účinnosti budov, právě komplexní renovace představují cestu ke zvýšení dostupnosti bydlení,“ říká Marta Gellová, ředitelka aliance Šance pro budovy. Zároveň připomíná, že se Evropa i Česko mohou dostat do období, kdy budou přímé dotace do renovací postupně klesat. „Aktuálně stojíme před obdobím snižování přímých dotací do renovací. Ve společných diskusích sektoru a dotčených resortů se snažíme přijít s alternativními možnostmi financování či finančních záruk tak, aby motivace renovovat byla co nejvyšší. Měli bychom si však uvědomit, že renovovat se vyplatí, ať již s dotací nebo bez, protože největším ekonomickým přínosem jsou budoucí úspory,“ doplňuje.

Evropa renovuje nerovnoměrně, Česko je spíš ve spodní části pořadí

Evropské statistiky sledují i to, jak rychle se zlepšuje energetická účinnost bydlení. Konkrétně jde o podíl obyvatel, kteří žijí v obydlích, kde v posledních pěti letech došlo ke zvýšení energetické účinnosti. Výsledky se napříč Evropou liší výrazně. Nejvyšší hodnotu vykázalo Nizozemsko s téměř 59 %, nejnižší pak Malta s 8 %. Česká republika se s necelými 25 % řadí mezi státy, kde renovace postupují pomaleji.

Marta Gellová však upozorňuje, že samotné srovnání může být ovlivněné i dostupností dat. „Dle údajů Eurostatu vypadá tempo renovací v České republice jako nedostatečné, v žebříčku jednotlivých zemí jsme téměř až na jeho konci. Důvodem však může být i absence údajů za roky 2024 a 2025, kdy se především díky úpravám programu Nová zelená úsporám podařilo renovace výrazně podpořit. A to i mezi skupinami lidí zasažených rizikem energetické chudoby,“ komentuje.

Do dalších let podle ní nebude stačit jen debatovat o cílech a směrnicích. Podstatné je, aby se lidé dokázali v rozhodování zorientovat a aby cesta od prvního zvažování po skutečnou realizaci nebyla zbytečně složitá. „Zároveň však vidíme, že renovace a zvyšování energetické účinnosti jsou velkým tématem napříč celou Evropou a byly jím již před transpozicí směrnice EPBD IV. To, kam bychom měli v tuto chvíli upnout pozornost, je posílení poradenského systému a zjednodušení cesty domácností od pouhého zvažování renovace k její realizaci,“ uzavírá.

Zdroje: Šance pro budovy, Eurostat