Sex v robotaxi? Autonomní auta ukazují, proč zadní sedadlo už není soukromý prostor

Autonomní taxi má na první pohled zvláštní kouzlo. Přijede samo, odemkne se přes aplikaci, vepředu nikdo nesedí a cestující má na pár minut pocit, že se ocitl v soukromé kapsli uprostřed města. Právě tahle představa ale naráží na realitu moderních robotaxi. Auto sice nemá řidiče, zato má senzory, kamery, pravidla a dohled podpory. A to z něj dělá prostor, který je mnohem méně soukromý, než si mnozí lidé myslí.

Téma se znovu dostalo do pozornosti kvůli debatám kolem Wayma a intimního chování v autonomních vozech. Není divu. Auto je pro řadu lidí pořád spojené s představou určitého soukromí. Jenže u robotaxi se tahle představa láme. Nejde o vlastní vůz zaparkovaný někde stranou, ale o sdílenou službu, kterou po několika minutách použije další zákazník. A provozovatel má silný důvod hlídat, co se v kabině děje.

Bez řidiče neznamená bez dohledu

Nejznámější případy, kdy lidé mluvili o sexu nebo jiném intimním chování v autonomních taxících, pocházejí ze San Francisca. Důležité je, že starší medializovaná kauza se týkala hlavně vozů Cruise. Nešlo o potvrzenou sérii případů přímo ve Waymu. Právě tady se často ztrácí přesnost, protože veřejnost hází všechna robotaxi do jednoho pytle.

Podstata problému je ale širší než jedna značka. Cestující se v autě bez řidiče chovají jinak než v běžném taxi. Absence člověka za volantem vytváří dojem větší volnosti. Někteří lidé začnou testovat hranice, protože nevidí nikoho, kdo by je okřikl, požádal o klid nebo jízdu předčasně ukončil.

Jenže autonomní taxi není prostor bez pravidel. U Wayma jsou součástí vozů kamery v interiéru, které mohou sloužit například ke kontrole čistoty, řešení ztracených věcí, pomoci při nouzové situaci, dohledu nad dodržováním pravidel nebo zlepšování služby. Podpora může za určitých okolností video zkontrolovat a v naléhavých situacích může mít během jízdy přístup i k živému obrazu.

To je zásadní rozdíl proti romantické představě auta bez řidiče. Člověk sice nesedí vedle někoho cizího, ale sedí v technicky sledovaném prostoru.

Robotaxi není hotelový pokoj na kolech

Autonomní vozy svádějí k představě, že jednou mohou změnit nejen dopravu, ale i noční život ve městech. Už před lety se objevily odborné úvahy, že samořiditelná auta mohou zasáhnout turistiku, taxislužby, hotely, restaurace i erotické služby. Pokud se auto pohybuje městem samo a cestující v něm nemusí věnovat pozornost řízení, otevírá to úplně nové scénáře.

Sex v autě není automaticky zakázaný. Stačí ale špatné místo a řešíte pokutu jako dvojice z Velvar

Jenže mezi úvahou o budoucnosti a pravidly dnešní služby je velký rozdíl. Waymo ve svých pravidlech pro cestující řeší čistotu vozu, připoutání, zákaz kouření, vapování, alkoholu a drog i zákaz manipulace s ovládacími prvky, kamerami nebo senzory. Při znečištění auta může přijít poplatek, u opakovaných problémů se může řešit i stav uživatelského účtu.

Právě to dělá z autonomního taxi zvláštní kompromis. Uvnitř není řidič, takže služba působí osobněji a volněji. Zároveň je ale provozně mnohem více podobná veřejnému prostoru než soukromému autu. Po každé jízdě má vůz zůstat použitelný pro dalšího zákazníka. Firma navíc musí řešit bezpečnost, pojištění, odpovědnost a případné incidenty.

Intimní chování v robotaxi tak není jen otázkou morálky nebo kuriozity. Je to praktický problém služby, která musí fungovat opakovaně, čistě a předvídatelně.

Největší brzda není stud, ale data

Na první pohled se může zdát, že robotaxi mění hlavně městskou dopravu. Ve skutečnosti ale zároveň posouvá debatu o soukromí v autech. Moderní vůz už dávno není jen mechanický dopravní prostředek. Sbírá data, komunikuje s aplikací, zná trasu, čas jízdy, místo vyzvednutí i cíl. U autonomních aut se k tomu přidává ještě silná vrstva senzorů a kamer.

Waymo uvádí, že nepoužívá rozpoznávání obličeje ani jiné biometrické identifikační technologie k identifikaci jednotlivců. To je důležitá informace. Přesto ale samotná existence záznamů z interiéru mění chování cestujících. Vědomí, že jízda může být v určité situaci kontrolována, z robotaxi bere část iluze soukromí.

Podobné otázky nejsou omezené jen na Waymo. Mozilla už dříve upozorňovala, že automobilový průmysl má obecně velký problém s ochranou soukromí. Auta dnes umí sledovat polohu, chování řidiče, používání aplikací i další osobní údaje. U robotaxi je tato debata ještě citlivější, protože cestující nemá vůz pod vlastní kontrolou. Vstupuje do služby, kterou vlastní, spravuje a sleduje někdo jiný.

Řidička jen pro ženy? Uber to ve Španělsku zapnul v šesti městech a bez příplatku

V praxi to znamená jednoduchou věc. Kdo si myslí, že auto bez řidiče je automaticky diskrétnější než běžné taxi, může být nepříjemně překvapený.

Waymo roste a s ním i otázky, jak se v robotaxi chovat

Celé téma by mohlo působit jako okrajová historka ze San Francisca, kdyby se autonomní taxi drželo jen v několika testovacích ulicích. Jenže Waymo už uvádí více než 20 milionů uskutečněných jízd a své služby rozšiřuje do dalších měst. Robotaxi se tak pomalu přesouvá z technologické atrakce do běžného způsobu dopravy.

S růstem služby poroste i počet situací, které se dřív nemusely řešit. Cestující budou v robotaxi jíst, hádat se, telefonovat, natáčet videa, zapomínat věci, vozit děti, vracet se z večírků a občas zkoušet, kam až mohou zajít. Provozovatelé budou naopak stále jasněji nastavovat pravidla, jak se v autě chovat a co už je za hranou.

Robotaxi tak může změnit i jednu starou kulturní představu. Auto bývalo místem, kde člověk na chvíli zmizel z dohledu okolí. U autonomního taxi to neplatí. Zmizí řidič, ale nezmizí záznam, pravidla ani odpovědnost. A právě tím může Waymo a další podobné služby ukončit představu, že zadní sedadlo bez řidiče znamená soukromí bez následků.

Autonomní taxi je pohodlné, tiché a v mnoha ohledech fascinující. Ale soukromý pokoj to není. Je to sdílené auto, které se samo řídí, samo sleduje okolí a v určitém rozsahu i to, co se děje uvnitř. Kdo do něj nastupuje s opačnou představou, plete si technologickou novinku s prostorem, který mu nikdy nepatřil.

Zdroje: sfstandard.com, businessinsider.com, sciencedaily.com