Jedenáct žen, čtyři živly a světlo navíc. Pirelli mění pravidla svého kultovního kalendáře. Ukázal se v Praze [fotogalerie]

V reprezentativních sálech pražského Obecního domu byl představen kalendář Pirelli pro rok 2026. Legendární „The Cal“, letos už ve svém 52. vydání, svěřila značka norskému fotografovi a režisérovi Sølve Sundsbø. Ten novou edici nazval prostě ŽIVLY a postavil ji na vztahu člověka k přírodě i k vlastnímu vnitřnímu světu.

Sølve Sundsbø se neomezil jen na tradiční čtveřici země, vody, ohně a vzduchu. Vedle hmatatelných živlů pracuje i s těmi neuchopitelnými. Do obrazů promítá energii, světlo, éter a především emoce, které určují lidský život. Kalendář tak není jen souborem estetických fotografií, ale pokusem zachytit touhu po svobodě, zvídavost, potřebu emancipace i to zvláštní pouto, které člověka stále spojuje s přírodou.

V jednotlivých portrétech se objevují instinkty, vnitřní napětí, představivost i vášeň. Sundsbø se snaží připomenout, odkud jako lidé pocházíme, a zároveň ukázat, jak se v moderním světě mění náš vztah k času a prostoru. Každá fotografie představuje osobnost, která „nese“ jeden živel a vyjadřuje ho svým tělem, výrazem i energií.

Jak se rodily obrazy živlů

První část fotografování proběhla v dubnu na pláži Holkham Beach v anglickém Norfolku a na venkově v hrabství Essex. Tam Sundsbø hledal motivy divoké krajiny, otevřeného nebe a měnícího se počasí. Příroda v těchto místech se stala kulisou i inspirací pro pozdější práci ve studiu.

Druhá fáze se odehrávala ve studiích v Londýně a New Yorku. Autor je známý jako nadšený experimentátor s technikou, a tak využil obří LED obrazovky, na nichž vytvářel scény se západy slunce, pohyby mraků, efekty ohně a proudy vody. Modelky nestály před klasickým pozadím, ale jakoby přímo uvnitř proměnlivého živlu, který zobrazuje obrazovka.

Každá z žen ztvárnila jeden konkrétní živel a společně s fotografem hledala polohu, v níž se potkává její vlastní osobnost s abstraktním přírodním principem. Výsledkem jsou portréty, které neukazují jen tváře a siluety, ale především emoce a fyzickou přítomnost. Na 22 snímcích se střídá klid a síla, jemnost i napětí.

Eva Herzigová se po 30 letech vrací do kalendáře Pirelli. Tématem budou přírodní živly a moderní technologie

Sølve Sundsbø výběr obsazení vysvětluje důrazem na zralost a životní zkušenost. Chtěl pracovat se ženami, které v sobě nesou hloubku, přemýšlivost a výrazný příběh. Některé z nich toužil fotografovat už dlouho, jiné už před jeho objektivem stály, tentokrát jim ale dává novou roli a nový význam.

Jedenáct žen, dvaadvacet obrazů

Kalendář zachycuje jedenáct výrazných ženských osobností ze světa filmu, módy, sportu a hudby. Každá z nich je na fotografiích dvakrát, dohromady tak kolekci tvoří 22 snímků.

Z filmového světa se v kalendáři objevuje skotská herečka Tilda Swinton i britská herečka Gwendoline Christie. Hudební scénu zastupuje zpěvačka a skladatelka FKA twigs. Silný hlas filmové tvorby reprezentuje italsko americká herečka a režisérka Isabella Rossellini.

Nechybí ani svět sportu. Americká tenisová legenda Venus Williams přináší do konceptu živlů téma síly, vytrvalosti a kontroly nad vlastním tělem.

Z oblasti módy se představuje britská módní návrhářka a modelka Susie Cave, známá mimo jiné už ze slavných kalendářů Helmuta Newtona z roku 1986 a Clivea Arrowsmitha z roku 1991. Vedle ní stojí italská herečka Luisa Ranieri a ruská modelka Irina Shayk.

Asijskou scénu zastupuje čínská modelka a herečka Du Juan, kterou si mohou pamětníci vybavit z kalendáře Patricka Demarcheliera z roku 2008. Českou stopu dodává supermodelka Eva Herzigová, jež se v „The Cal™“ objevila už v edicích Petra Lindbergha z roku 1996 a Bruce Webera z roku 1998. Výčet uzavírá portorická herečka Adria Arjona.

Společně tyto ženy vytvářejí kolekci, v níž se prolíná světlo a tma, klidná hladina a bouře, pevná zem a prchavý vzduch. Sundsbø jim přidělil živly, ale zároveň je nechal, aby je svým způsobem přetvořily. Kalendář Pirelli 2026 tak nabízí nejen tradičně výjimečnou vizuální podívanou, ale i pozvání k přemýšlení nad tím, jaké živly dnes formují člověka a jeho svět.

---

Jak to vypadalo na premiéře kalendáře Pirelli 2026 v obecním domě v Praze?

---

Rozhovor se Sølve Sundsbem

Jak vznikla vaše vášeň pro fotografii?

Začalo to touhou vyprávět příběhy. Nejsem zrovna dobrý v psaní ani kreslení, ale vyprávět jsem chtěl vždy. Začal jsem u lyžování. Fotil jsem přátele na svazích a přinášel ty příběhy „zpátky z hor“. Pak přišly koncerty: jako mladý jsem jich navštěvoval spoustu. Chtěl jsem ty emoce zachytit vizuálně, abych je mohl sdílet. Fotografie pro mě tedy znamená vyprávění příběhů a komunikaci.

Co vás napadlo jako první, když vás požádali, abyste nafotil kalendář Pirelli 2026?

Okamžitě jsem měl radost, protože kalendář je velkou síní slávy fotografů a je krásné stát se její součástí. V jistém smyslu je to skoro jako získat ocenění. Řeknete si: „Bože, vyhrál jsem tuhle cenu,“ a pak ji musíte obhájit. Obvykle dostáváte uznání za něco, co už jste udělali. Tady je to, jako byste vyhráli předem – a pak to musíte vytvořit. Zpočátku vás ohromí nekonečné možnosti, ale velmi brzy začnete přemýšlet, jak na to konkrétně.

Jak jste přišel na nápad použít jako téma „živly“? Co pro vás představují?

Vycházelo to z touhy propojit se s přírodou, a přitom se vyhnout klišé. Nechtěl jsem tvořit přímo v přírodě, i když tam chci být pořád, ale přetavit ji do abstraktnější, méně očekávané podoby. Živly jsou v jistém smyslu destilací přírody. Od počátků civilizace máme zemi, vítr, oheň a vodu jako způsob, jak přírodu zjednodušit na něco srozumitelného. Připadalo mi přirozené pracovat v rámci, který vezme „všechno“, protože příroda je všechno – a promění to v něco, co lze v obraze vystihnout a řídit. Tak ten nápad vznikl.

Povězte nám něco o procesu tvorby tohoto kalendáře.

Začali jsme úvahou, jak to vizualizovat. Jak zobrazit vítr? Vítr je přece neviditelný, pokud se něčeho nedotýká. Voda je médium, v němž jste, ponoříte se do ní, nebo vás nějak zasáhne. Výzvou bylo dát těmto prvkům fotografickou podobu. Tvořit venku by bylo příliš náročné kvůli množství rušivých elementů. Zvolil jsem proto jednodušší, studiový přístup. Využili jsme novou technologii obřích LED stěn, abychom přírodu „sklidili“ a v kontrolovaném prostoru ji znovu vytvořili. Samozřejmě jsme použili i skutečnou vodu a skutečný vítr, ale některá pozadí a prvky jsme si přenesli z exteriéru do studia. Celý proces stál na velmi praktických ohledech: zpočátku si myslíte, že můžete cokoli, ale zároveň vás limituje, co člověku sluší a v čem se cítí dobře. Nechcete, aby za někým opravdu hořel oheň, pokud to není opravdu nezbytné! Proto jsme veškerý oheň natočili předem a promítali ho na stěnu za modelkou, abychom eliminovali jakékoliv riziko.

Řekněte nám něco o roli osobností kalendáře. Jak je zapojujete do těchto prvků?

U některých to bylo velmi doslovné. Evu Herzigovou a Susie Cave jsme umístili do vody. Pro Tildu Swinton jsme vytvořili miniaturní svět. S FKA Twigs jsem vedl dlouhý rozhovor, protože chtěla být pokrytá pískem a stát se součástí země. Je to celé o dialogu. Chcete, aby osoba vypadala krásně, a zároveň aby se cítila být s daným živlem v souladu.

Řekněte nám něco o ostatních členech týmu, kteří se účastní tohoto dobrodružství. Jak důležité je pro vás být obklopen lidmi, kterým opravdu důvěřujete, že vám poskytnou pomoc a návrhy ohledně tohoto projektu?

Když dělám projekt tohoto typu, chci pracovat s lidmi, které znám. S lidmi, k nimž mohu být zcela upřímný. Na styling jsem oslovil Jerryho Stafforda. Jerry je nejen skvělý stylista, ale také někdo, kdo mi umí „uvolnit vnitřní bariéry“. Uvolňuje nápady drobnými impulzy, které já pak rozvinu do mnohem většího celku. Letos kalendář ožil i v pohybu. Měl jsem čest spolupracovat s brilantním kameramanem Benoîtem Delhommem. Navrhl filmové světlo a společně jsme ho upravili pro fotografii. Scénu krásně vytvořil můj dlouholetý spolupracovník Robbie Doig. Za make-upem stojí Val Garland. S Val pracuji dlouhá léta a důvěřuji jejímu oku, její vizážistické zručnosti. Důvěřuji jí i po lidské stránce. Syd Hayes je skvělý kadeřník, který vždy zvolí to, co je pro daný záběr to správné. Chtěl jsem, aby grafické zpracování kalendáře dělal Greger Ulf Nilson, protože je skvělý designér a můj blízký přítel. V New Yorku jsme pak spolupracovali s Bobem Recinem na vlasech, Jamesem Kaliardosem na make-upu a Tristanem Sheridanem jako kameramanem. Zkrátka, jsou to lidé, s nimiž pracuji opravdu dlouho. Důvěra je klíčová a všichni víme, že tvoříme něco magického.

Co pro vás znamená krása?

Krása je velmi složité slovo. Jako byste nabízeli něco, co možná na první pohled nevidíte, ale pak si to zamilujete. Myslím, že krása je silně individuální a velmi široký pojem: „ona je krásná“ a „on je krásný“, to se v čase proměňuje. Jedna věc je ale věčná: lehká nejistota, zda vás něco fascinuje či ne. Krása musí být zajímavá a trochu náročná.

Vnímáte fotografii jako formu zkoumání nebo jako potřebu, jako hledání nebo touhu?

Myslím, že fotografie je touha, hledání a vášeň. Pro mě je to tvorba zajímavého okamžiku, který vypustím do světa se slovy: „Co vy na to? Zajímá vás to? Připadá vám to krásné?“ Tento moment komunikace je pro mě zásadní. Fotím neustále, například na telefon, malý foťák, používám cokoli – a je to můj způsob, jak porozumět světu. Stejně jako spisovatelé zapisují své prožitky, já se snažím svět chápat tím, že ho fotografuji.

Chtěl byste něco vzkázat příštím generacím?

Ano, prostě do toho jděte, vyrazte ven, odložte telefony, obrazovky, jděte ven. Nedívejte se na mě. Vyjděte ven a udělejte to sami.

Sølve Sundsbø, životopis

Sølve Sundsbø se etabloval jako jeden z předních světových fotografů. Vytvořil některé z nejpamátnějších a nejpodnětnějších snímků posledních let a získal respekt díky nekompromisní vizi a až nadpozemským konceptům, které často zpochybňují divácké vnímání reality a posouvají vyvíjející se jazyk módy za hranice statického obrazu. Sundsbø je ceněn nejen pro svou všestrannost – ale i pro otevřenost vůči novým technologiím, od 3D skenování po ruční retuše, tak pro šíři stylu.

Narodil se v Norsku v roce 1970 a v roce 1995 odešel do Londýna studovat fotografii na London College of Printing. Přestože nadále žije v Londýně se svou manželkou a čtyřmi dětmi, jeho rodná země ho stále inspiruje a vliv čisté, přirozené norské estetiky je patrný v mnoha jeho snímcích.

Jeho komerční spolupráce přinesly ikonické fotografie a filmy pro významné módní a kosmetické značky, včetně Bulgari, Cartier, Chanel, Estée Lauder, Giorgio Armani, Gucci, Guerlain, Hermès, Lancôme, Louis Vuitton, Narciso Rodriguez, Prada, Thierry Mugler a Tom Ford.

Sundsbø rád situuje svou tvorbu do kontextu magazínů a má na kontě řadu průkopnických editorialů a obálek. Pravidelně přispívá do Harper’s Bazaar Italia, i-D, Love, The New York Times Magazine, Numero, Perfect, Re-Edition, V, Vogue Italia a W.

Zdroj: Pirelli