Nejčastější název ženských genitálií je… žádný. A to je problém

O sexualitě se dnes mluví otevřeněji než dřív. V podcastech, na sociálních sítích i mezi přáteli. Přesto existuje téma, u kterého mnoho žen stále automaticky ztiší hlas, začne se poťouchle smát nebo hledá náhradní výraz. Nejde o sex jako takový, ale o vlastní genitálie a hlavně o to, jak je pojmenovat.

Na první pohled je to detail. Jenže jazyk bývá zrcadlo. A u intimních částí těla často ukazuje, jak moc je člověk v pohodě sám se sebou, se svou sexualitou i s tím, co mu bylo vštěpováno jako „slušné“ a „neslušné“.

Tabu, které se drželo po staletí

Pojmenovat ženské genitálie bylo historicky v mnoha kulturách společensky citlivé téma. Tam, kde se o mužském těle mluvilo přímočařeji, ženské se častěji schovávalo za odborné názvy, nejčastěji latinské, nebo naopak za eufemismy, zdrobněliny a občas i vulgární slova.

Sexuolog Luděk Fiala k tomu říká: „Ženské genitálie tak často zůstávaly ignorované nebo nepojmenované a řada slov, která je měla vyjádřit, měla snahu zjemnit to, co se považovalo za nevhodné nebo nepohodlné. Mužské tělo se v jazyce objevovalo otevřeněji, protože představovalo symbol.“

Jinými slovy, slovník nevznikal ve vakuu. To, jak se mluvilo, bylo součástí výchovy, studu i nerovnováhy v tom, co „se smí“ vyslovit nahlas.

Smích jako obrana: bezpečné, ale často svazující

Když je něco citlivé nebo tabu, humor funguje jako pojistka. Uvolní napětí, odvede pozornost a umožní zůstat na povrchu. I proto je jazyk kolem vulvy často plný vtípků, zdrobnělin a nadsázky.

Jenže tahle „roztomilost“ může mít i druhou stránku. Pokud se člověk drží výhradně infantilních výrazů, může tím nevědomky shazovat vlastní sexualitu do polohy, která je sice bezpečná, ale málokdy osvobozující. Místo přímé řeči o potěšení, potřebách nebo zdravotních věcech nastupují slova, u kterých se dá snadno uhnout do legrace.

Fiala to popisuje bez obalu: „Odborník by řekl, že když je ženě čtyřicet a pořád mluví o pipince, není to roztomilé, ale vnímáme to jako jazykový ekvivalent plyšáka schovaného ve skříni. A mnohdy to může dokonce znamenat, zda není nutné se zamyslet nad konzultací u sexuologa či psychoterapeuta. A ještě jeden pohled na nejčastější název ženského genitálu. Víte jaký? Žádný. Pouze mlčení, a to vlastně mluví za vše.“

Ticho totiž bývá nejjednodušší způsob, jak se vyhnout nepříjemnému pocitu. A zároveň nejvýmluvnější.

Nejčastější ženské sexuální fantazie: Tohle si muži ani nepředstavují

Devět typů názvů a jedna zásadní věc: kontext

Rozsáhlý dotazník mezi 457 ženami v USA ve věku 18 až 81 let (průměrně 37) se zaměřil na to, jak ženy své genitálie pojmenovávají v běžném životě a jak při sexu. Součástí byly i otázky na vztah k vlastnímu tělu a intimním partiím, sexuální spokojenost, četnost orgasmů, vztah k orálnímu sexu, postoje ke zdraví a také k volitelným věcem typu kosmetických úprav intimních partií nebo používání „čisticích“ přípravků.

Používaná slova se rozdělila do devíti kategorií: vulgární, anatomická (například vagina, vulva, klitoris), eufemistická typu „tam dole“, dětinská, výrazy navázané na genderovou identitu, přirovnání k přírodě, rostlinám nebo zvířatům, k jídlu a pití, přirovnání k nádobám či schránkám a také názvy zaměřené výhradně na klitoris.

V běžném, nesexuálním kontextu sahalo nejvíc žen po anatomických názvech, tvořily 74 % všech uvedených označení. Za nimi následovala dětinská pojmenování (15 %), eufemismy (14 %) a vulgarismy (13 %). Ostatní kategorie už měly výrazně menší podíl.

Zajímavý detail je i posun slovníku. Výraz „vulva“ se v jednom starším výzkumu z roku 2001 prakticky neobjevoval, zatímco teď už ano. A dává to smysl: vulva je správný název pro zevní genitálie. Přesto se ve frekvenci často drží před ní „vagina“, což je technicky užší pojem pro vnitřní část.

Při sexu se žebříček otočí: vulgarismy vedou

Jakmile přišel na řadu sexuální kontext, pořadí se výrazně změnilo. Na první místo se s 45 % dostaly vulgarismy. A nejde jen o „odvahu něco říct nahlas“. U žen, které používaly hrubší výrazy při partnerském sexu, se častěji objevovala vyšší sexuální spokojenost, větší potěšení, častější orgasmy a také silnější touha přijímat orální sex.

Neznamená to, že by „sprostá slova“ sama o sobě kouzlila orgasmus. Spíš vypovídají o uvolněnosti, hravosti a menší kontrole nad tím, co je „slušné“. Když odpadne strach ze slov, u některých žen poleví i vnitřní brzdy v prožívání.

Myslíte si, že děláte v posteli vše správně? Ženské tělo to vidí jinak

A tady je důležitá nuance, která se opakovala napříč výsledky: kontext rozhoduje. Dětinské názvy v běžném, nesexuálním kontextu souvisely s negativnějším vnímáním vlastních intimních partií, větším zájmem o jejich plastické úpravy a také s nižší spokojeností s přijímaným orálním sexem. Jenže v sexuální situaci už tyhle vazby neplatily. Tam se „dětinská“ slova mohla stát jen hravým, intimním kódem bez toho, aby automaticky znamenala stud nebo nespokojenost.

Překvapivě jinak dopadly i eufemismy typu „intimní partie“ nebo „tam dole“. Čekalo se, že budou výrazněji spojované s diskomfortem a studem, jenže výsledky tomu nenasvědčily.

„Číča“ jako příklad: slovo, které změnilo význam

Nejčastěji uváděným výrazem byla „číča“ („pussy“). Původně šlo v angličtině o slovo pro kočku, domácího mazlíčka, a až později se rozšířilo jako označení ženských genitálií, často v degradující rovině a jako nástroj mužské dominance.

Jenže jazyk se vyvíjí a slova se dají „vzít zpátky“. Výsledky naznačují, že část žen si tento výraz přivlastnila a používá ho s jiným významem, spíš jako prvek emancipace. Už dříve ho do svého slovníku zařazovaly sexuálně pozitivní feministky nebo queer aktivistky. V některých kontextech, například v černošském ženském rapu, navíc může vyjadřovat ženskou sílu a roli protagonistky.

Když žena zvolí přesný název, často tím říká: nestydím se

Ještě jeden obraz se v datech rýsoval poměrně jasně: ženy, které častěji používaly anatomicky přesné názvy, mívají zdravější vztah k vlastnímu tělu. Možná to nezní „sexy“, jenže prakticky je to velmi užitečné. Přesné pojmenování usnadňuje mluvit o zdraví, potížích i potěšení a pomáhá normalizovat jednoduchou věc: ženské genitálie nejsou tajné téma, ale normální část těla.

A pro muže je tohle v praxi docela cenné čtení. Ne kvůli tomu, aby si člověk dělal čárky do tabulky, jaké slovo je „správně“, ale aby pochopil, že jazyk, který žena volí, často souvisí s komfortem, studem, hravostí nebo naopak s tím, že se chce vyhnout tématu úplně.

Zdroje: marianne.cz, idnes.cz, futurism.com, link.springer.com