Překvapivé výsledky průzkumu: Mnohé ženy mohou utrácet bez vědomí manželů

Dokázat si koupit něco pro sebe a vůbec se o tom doma nezmínit zní jako drobnost. Jenže podle Velkého průzkumu UNIQA a agentury NMS jde v českých domácnostech o poměrně rozšířený jev. Z dat vyplývá, že až v 70 % rodin si partneři mohou pořizovat věci podle vlastního uvážení, aniž by o tom ten druhý vůbec věděl.

To samo o sobě nemusí znamenat problém. Může to být známka důvěry, autonomie a klidu v běžném fungování domácnosti. Průzkum ale ukazuje, že tato „volnost“ se v praxi objevuje různě podle toho, kdo do rodinného rozpočtu přispívá víc a jaké role si partneři v rodině přirozeně přebírají.

Když muž vydělává víc, často nechává rozhodování na partnerce

Z průzkumu zaměřeného na pocit bezpečí v rodinách vyplynul ještě jeden trend: pokud muži přinášejí do domácnosti většinu příjmů, poměrně často nechávají hospodaření bez kontroly na partnerkách. Přibližně 71 % mužů podle výsledků nepotřebuje vědět, na co a jak se peníze utrácejí, a v praxi to jednoduše přenechává ženám.

Tento přístup dobře ilustruje i zkušenost Libora, který otevřeně říká, že u nich doma „žena drží kasu“. Sám se prý detailně nezajímá o to, co přesně s penězi dělá. Podstatné pro něj je, že jsou zaplacené všechny nutné věci. A když si partnerka koupí něco pro sebe, většinou ani nemá potřebu to řešit.

U žen je benevolence menší: část chce mít přehled

Když se však role otočí a něco si pořídí muž, bývá situace méně jednoznačná. Průzkum naznačuje, že ženy v otázkách výdajů často nepřistupují ke „svobodě“ stejně volně jako jejich partneři. Zhruba 40 % žen chce podle výsledků přesně vědět, kde a za co jejich muž peníze utrácí.

Psycholožka Kornélie Ďuríková ze slovenské neziskové organizace Liga za duševné zdravie to dává do souvislosti s tradičním rozdělením rolí v rodinách. Muži jsou podle ní často vychováváni k tomu, aby rodinu zabezpečili, a pro mnohé tím jejich úloha končí. Na samotné hospodaření se pak už tolik nezaměřují. U žen je naopak zakořeněná představa rozvážnosti a opatrnosti při nakládání s penězi, což může vést k větší potřebě mít přehled. Zároveň to může ukazovat i na něco hlubšího: že se v rodinách o financích někdy neumí mluvit úplně otevřeně.

Malá tajemství, která se mohou nasčítat

Další zjištění průzkumu se týká toho, jak partneři vnímají „osobní“ nákupy. Jen 38 % mužů a 26 % žen si v průzkumu UNIQA myslí, že by partner rozhodně měl vědět, pokud si koupí něco čistě pro sebe.

Podle psycholožky za tím může být obava z reakce, ale i snaha mít část výdajů jen pod vlastní kontrolou. Někdo nechce, aby se doma řešilo, kolik stál konkrétní nákup, zvlášť když je „jen pro radost“. Právě v tom ale může být háček. Pokud se z podobných drobností stane zvyk a doma se o penězích mluví čím dál méně, mohou se i malé věci postupně změnit ve velké napětí. Řešení psycholožka vidí hlavně v otevřené komunikaci, protože peníze by podle ní neměly být tabu.

Důvěra jako základ, na kterém rozpočet stojí

Podle místopředsedkyně představenstva UNIQA Lucie Urválkové průzkum připomíná, že důvěra je pro finanční fungování domácností zásadní. Zároveň zdůrazňuje, že otevřená komunikace o penězích je podobně důležitá jako plánování pojištění nebo spoření na důchod. Transparentnost v rodině podle ní pomáhá předcházet konfliktům a posiluje pocit bezpečí, který je pro finanční stabilitu rodiny klíčový.

Zdroj: UNIQA