„Zase jsi minul sjezd!“ Průzkum odhalil hlavní spouštěče hádek na cestách
16. 11. 2025Možná to znáte. V autě je živo, někdo řeší práci, další pouští „nezbytný“ playlist a z druhé řady se ozve, že jste minuli sjezd. Není divu, že spousta řidičů považuje jízdu o samotě za nejlepší způsob, jak si srovnat hlavu. Čerstvý průzkum s více než tisícovkou Australanů od srovnávače pojištění iSelect ukazuje, o čem se v autech přeme nejčastěji – a proč.
Nejvíc sporů vyvolává navigace a hledání cesty. Přesně 35 % dotázaných přiznalo, že se kvůli směru jízdy pohádali s posádkou. Nejčastěji se to děje v Teritoriu hlavního města (ACT), kde se s tím potýká polovina řidičů. Následuje Victoria s 43 % a Queensland se 37 %.
Hádky v autě ale nejsou jen slovní výměna. Téměř polovina účastníků, kteří spory zažili, připustila, že během nich řídila rozptýleně. To je znepokojivé číslo: 48 % uvádí, že pozornost u volantu utrpěla právě ve chvíli, kdy řešili konflikt se spolujezdci.
Žhavým tématem jsou také rychlostní limity. Za zdroj napětí je označilo 24 % respondentů. Nejvíce v ACT (33 %), výrazně také v Tasmánii (25 %), ve Victorii a Západní Austrálii shodně po 20 %. A pak je tu fenomén „spolujezdců-instruktorů“. Řidiče nejvíce vytáčejí v Severním teritoriu (25 %), v Tasmánii (20 %) a v Queenslandu (17 %).
Do sporu se často dostaneme i kvůli samotnému stylu jízdy. Přibližně 24 % lidí přiznalo, že se hádají o řidičských návycích. Hudba a její hlasitost pak rozproudí debatu u 18 % posádek.
Proč se v autě hádáme víc než jinde
Psycholog Max von Sabler z melbournské kliniky MVS Psychology Group připomíná, že řidič neřeší jen volant a pedály. Jízda vyžaduje soustředění, práci v prostoru i tlumení emocí, a to všechno pod tlakem. Jakmile do toho vstoupí sociální hodnocení, tedy přítomnost a komentáře dalších lidí, napětí roste.
Výzkumy tzv. dvojího úkolu ukazují, že dělená pozornost snižuje přesnost a zkracuje trpělivost vůči zpětné vazbě. Krátká poznámka spolujezdce se tak snadno přečte jako kritika, nikoli jako snaha pomoci. V autě se navíc mísí pocit kontroly s otázkou bezpečí, obojí vnímáme velmi osobně.
Své dělá i prostor. Kabina vozu je těsná, ustoupit není kam a blízkost zesiluje každé gesto i tón hlasu. Nervový systém si uzavřené prostředí spojuje s možnou hrozbou, zvlášť když do toho přidáte hluk, pohyb a neustálé hlídání provozu. Výsledek? Drobná narážka snadno přeroste v nepříjemnou výměnu.
Co si z toho odnést
Čísla mluví jasně: nejvíc třenic vzniká u směru jízdy a rychlosti, citelnou roli hraje i nevyžádané radění. Když víme, kde se to láme, můžeme napětí předejít. Domluvte si roli navigátora předem, hudbu i hlasitost řešte ještě před odjezdem a citlivé komentáře si nechte na pauzu. Získáte klidnější cestu a řidiči zůstane to hlavní – plná pozornost na silnici.
Zdroj: drive.com.au
