Švýcaři by měli zbystřit. Britské hodinky přestávají být jen tak nějakou náhradou
12. 3. 2026Ještě donedávna se na britské hodinky často dívalo jako na zajímavou odbočku vedle dominantního švýcarského světa. Sympatické značky, nápadité ciferníky, silné příběhy, ale pořád spíš okrajová disciplína pro zasvěcené. Jenže letošní British Watchmakers’ Day v Londýně ukázal, že se poměry mění. Britská scéna už nepůsobí jako soubor hezkých výjimek. Začíná se chovat jako svébytný obor, který chce růst, vyrábět víc doma a mít podstatně větší kontrolu nad tím, co zákazník nakonec dostane na zápěstí.
Změna není jen pocitová. Druhý Bellwether report Alliance of British Watch and Clock Makers ukázal, že britský hodinářský sektor od roku 2021 vyrostl o 65 procent a v období 2023 až 2024 dosáhl obratu 206 milionů liber. FT zároveň upozorňuje, že celý obor dnes tvoří 141 firem a zaměstnává zhruba 1 600 lidí. Většina těchto značek je navíc poměrně mladá. Time+Tide uvádí, že 67 procent aktivních britských hodinářských a hodinových značek vzniklo během posledních deseti let. Nejde tedy o nostalgický návrat ke staré slávě, ale spíš o rychle sílící novou vlnu.
Od nápadu k vlastní montáži
Právě tady se láme rozdíl mezi módní vlnou a skutečně dospívajícím odvětvím. Britské značky už nechtějí stát jen na designu a marketingu. Čím dál častěji se snaží dostat pod vlastní střechu montáž, testování, servis a v některých případech i další části výroby. Důvod je jednoduchý. Kdo má procesy blíž u sebe, ten lépe hlídá kvalitu, rychleji reaguje na problémy a zároveň není tak závislý na externích partnerech. Přesně tímto směrem se podle FT vydávají značky jako Pinion, Vertex nebo Fears, která spouští vlastní dílnu pro montáž a servis.
Nejviditelnějším příkladem je dnes Studio Underd0g. Značka převzala svého dlouholetého dílenského partnera a montáž hodinek přesunula plně do vlastních rukou. WatchPro píše, že odteď budou všechny hodinky Studio Underd0g kompletovat vlastní lidé přímo v Británii. Výroba už překročila hranici 14 tisíc kusů ročně a každý kus nově skládá od začátku do konce jeden hodinář, nikoli pásový systém s několika navazujícími stanovišti. Značka tím získává větší dohled nad výsledkem a zároveň posiluje i to, co je pro nové britské firmy čím dál důležitější, tedy důvěryhodnost označení „Assembled in Great Britain“.
Studio Underd0g přitom nezůstává jen u zákulisní změny. V květnu otevře prostor nazvaný The D0ghouse, který nemá fungovat jako klasický showroom, ale jako živá montážní dílna přístupná návštěvníkům. Lidé tam uvidí vznik hodinek na vlastní oči a v rámci programu Assembly Experience si budou moci pod vedením týmu sestavit vlastní kus z řady Core Collection. Už na British Watchmakers’ Day značka ukazovala krátké patnáctiminutové ukázky této zkušenosti místo tradiční limitované edice, kterou v minulých letech budila velkou pozornost. K otevření navíc připravila exkluzivní barevnou variantu 01SERIES Guava, dostupnou pouze v The D0ghouse.
Rolex a Patek jako sázka na cenovku. Vznikly první predikční trhy pro luxusní hodinky
Londýn potvrdil, že zájem je skutečný
Samotná akce v londýnské Lindley Hall letos nepůsobila jako sraz několika zasvěcených nadšenců. GQ popisuje třetí ročník British Watchmakers’ Day jako událost, na níž vystavovalo 48 domácích značek a 26 z nich přivezlo speciální edice určené jen pro tento den. O řadu z nich byl takový zájem, že do odpoledne byly pryč. Prvním člověkem ve frontě byl podle šéfa Alliance Alistaira Audsleyho návštěvník z Floridy, který dorazil už v 4:15 ráno kvůli speciálu Christopher Ward. Model C1 Loco 7326, vyrobený v deseti kusech, byl vyprodaný za 24 minut. To už není známka náhodného rozruchu. To je signál, že britské značky mají zákazníky, kteří jsou ochotni cestovat přes oceán a stát frontu kvůli velmi malým sériím.
Zajímavé je, že letošní atmosféra byla podle několika reportáží méně hysterická než loni. GQ i Time+Tide se shodují, že z akce zmizel prvotní chaos a přišla větší vyzrálost. Návštěvníci byli pouštěni ve třech skupinách místo dvou, v hale bylo víc prostoru na rozhovor i skutečné prohlížení hodinek a místo horečnatého lovu na jeden virální model bylo cítit širší sebevědomí celé scény. Time+Tide popisuje hlavně pestrost značek a silný pocit komunity, GQ zase připomíná, že právě podobné akce nahrazují mikroznačkám chybějící kamenné butiky, protože zákazník si zde může hodinky konečně osahat a vyzkoušet na ruce.
Tomu odpovídají i obchodní výsledky. Audsley podle GQ uvedl, že na loňském ročníku se prodalo zboží přibližně za 712 tisíc liber a letošní den měl našlápnuto minimálně na podobné číslo. Nejde tedy jen o obdiv na sociálních sítích nebo o sběratelské debatování na internetu. Britské hodinky se prodávají, a to v prostředí, kde je konkurence globálně mimořádně tvrdá.
Další krok už nebude o nadšení, ale o zázemí
Na celé britské renesanci je možná nejzajímavější to, že se posouvá od dojmu k infrastruktuře. Zero West letos poprvé ukazuje vlastní výrobu a tisk ciferníků po dvou letech interního vývoje. Beaucroft spustil Loupe Works, tedy zázemí pro montáž a servis dalším mladým značkám. Alliance zároveň řeší i méně viditelný, ale zásadní problém, a sice nábor nových lidí a budování profesního zázemí, bez kterého se žádný návrat „making back into Britain“ nemůže podařit. Růst sektoru už tedy nestojí jen na talentu několika zakladatelů, ale stále víc i na tom, jestli se podaří vychovat dost hodinářů, techniků a servisních specialistů.
Britské hodinky samozřejmě pořád nehrají stejnou hru jako největší švýcarské domy. Jenže to už dnes není podstatné. Důležité je, že přestávají být vnímané jako kuriózní alternativa pro úzký okruh fandů. Mají vlastní akci, vlastní publikum, rychle rostoucí čísla a stále jasnější snahu vracet alespoň část výroby domů. Pokud byl letošní British Watchmakers’ Day něčím výjimečný, pak hlavně tím, že britská hodinářská scéna už nepůsobila jako slib do budoucna. Působila jako obor, který do té budoucnosti právě vstoupil.
Zdroje: economist.com, gq-magazine.co.uk, timeandtidewatches.com, watchpro.com
