Skrytý kout Jižního Tyrolska okouzlí turisty, cyklisty i milovníky ticha

V Alpách už dnes není jednoduché najít místo, které by bylo dobře dostupné, vizuálně působivé a přitom nepodléhalo masové turistice. Právě proto působí Dolomiten Panorama Region Gsiesertal – Welsberg – Taisten tak trochu jako výjimka. Na severu Jižního Tyrolska se stále drží modelu, který v horských oblastech nebývá samozřejmostí: rozvoj bez okázalosti, bez obřích hotelových komplexů a bez snahy proměnit krajinu v turistický zábavní park.

Do regionu se dá pohodlně dostat z Bolzana, Brixenu, Brunecku i z východního Tyrolska po silnici Strada della Pusteria. U vesnice Welsberg, nad níž se zvedá výrazný hrad, cesta odbočuje do údolí Gsiesertal. Odtud už silnice pokračuje dál vzhůru až na samotný konec údolí, kde se otevírají výhledy na mohutné vrcholy Deferegger Alpen i na štíty Dolomit.

Na přibližně dvaceti kilometrech se tu střídají kvetoucí louky, hluboké lesy, potoky, tradiční statky a tři vesnice, které působí téměř pohlednicově: Pichl, St. Martin a St. Magdalena. Celé údolí má mimořádně klidnou atmosféru. Člověk tu snadno získá pocit, že se čas zpomalil. Zároveň ale nejde o region zakonzervovaný v minulosti. Místní dobře vědí, jaké chyby udělaly jiné horské oblasti, a proto vsadili na udržitelný turismus, který bere ohled i na běžný život místních obyvatel. Právě proto tu nenajdete hotelové giganty, bikeparky ani masové lyžařské areály.

Túry, horské chaty i staré stezky přes sedla

Jednou z tras, které si oblíbili zkušení turisté, je Almweg 2000. Jak už název napovídá, vede ve výšce okolo 2000 metrů nad mořem a propojuje jednu horskou chatu s druhou. Na tuto túru je rozumné vyhradit si zhruba šest hodin. Nejen kvůli samotné délce, ale i proto, že cestou láká řada tradičních horských chat.

V celém údolí jich funguje přibližně sedmdesát a mnohé z nich nabízejí klasické jihotyrolské speciality. Na stole se tu objevuje křupavý Schüttelbrot, horský sýr, místní jihotyrolský špek, podmáslí i bezinkový sirup. V krajině, která sama o sobě vybízí ke zpomalení, mají podobné zastávky své pevné místo.

Kdo chce při pěší turistice zažít i něco dobrodružnějšího, může zamířit na stezky vedoucí přes horská sedla. Ty kopírují staré pašerácké cesty v pohoří Deferegger Alpen. Na informačních tabulích se tu připomíná minulost příhraničního regionu mezi Itálií a Rakouskem, takže nejde jen o pohyb v krajině, ale i o kontakt s její historií.

Osobitý rozměr má také Via Lucis, první meditační stezka v Jižním Tyrolsku. Údolím navíc procházejí i dvě etapy Svatojakubské cesty: z Innichenu do Welsbergu a následně z Welsbergu přes Olang do Brunicku. Gsiesertal tak není jen cílem pro jednodenní výlet, ale i místem, které se přirozeně napojuje na delší poutní a turistické trasy.

Krajina, která přeje i cyklistům

Region ale nestojí jen na pěší turistice. Velmi dobré podmínky tu mají i cyklisté, a to napříč různými úrovněmi zkušeností. Síť tras zahrnuje jak náročnější výjezdy, tak pohodovější úseky pro rekreační jízdu.

Vyrazit se dá například z Welsbergu směrem k jezeru Pragser Wildsee a na planinu Plätzwiese. Kdo dává přednost klidnější trase, může si projet údolí podél potoka Gsieser Bach. Právě tahle kombinace je pro oblast příznačná: vedle horských kol se tu dobře cítí i ti, kteří nehledají sportovní výkon, ale spíš příjemný pohyb v mimořádně hezkém prostředí.

Silná gastronomie a region, který si drží vlastní rytmus

Místní kuchyně stojí na propojení alpské tradice a středomořských vlivů. Výraznou specialitou je Gsieser Almochse, tedy maso z horského skotu. V hostincích se podává například jako sytá polévka, tatarák nebo pomalu dušené maso připravované podle starých rodinných receptů.

Důležité přitom je, že nejde jen o marketingově atraktivní označení. Zvířata rostou pomalu, několik let tráví na horských pastvinách a celé zpracování probíhá regionálně. Právě díky tomu je toto maso považováno za delikatesu, která je známá i daleko za hranicemi Jižního Tyrolska.

Podobně funguje i širší zemědělské zázemí regionu. Mnoho rodin hospodaří na menších statcích, mléko se zpracovává lokálně na místní druhy sýrů a maso se prodává přímo v oblasti. Cílem je krátký dodavatelský řetězec a co nejvyšší lokální přidaná hodnota. Udržitelnost tu není sloganem, ale součástí běžného fungování.

Tradice, které se neinscenují pro návštěvníky

Turistická sezóna se znovu rozbíhá na začátku května. V té době se otevírá také hrad Schloss Welsperg, jedna z kulturních dominant regionu. Návštěvníci si mohou prohlédnout historické prostory z 12. století, ale hrad nežije jen minulostí. Konají se tu i koncerty a výstavy.

Silným momentem roku je svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Herz-Jesu-Fest, který letos připadá na 14. června. Na okolních horách tehdy hoří noční ohně a statky v údolí bývají slavnostně osvětlené. Jde o mimořádně působivou událost, která má pro region silný emocionální význam.

V červnu zároveň začínají farmářské a řemeslné trhy, tradiční poutě neboli kirtagy i různé vesnické slavnosti. Právě v tom je Gsiesertal jiné než mnohé známější alpské destinace. Zdejší tradice nepůsobí jako program připravený pro turisty. Jsou stále součástí každodenního života. A jakmile slavnosti skončí, do údolí se vrací to, co je pro něj možná nejtypičtější: klid.

Místo pro ty, kdo hledají ticho a opravdovou krajinu

Dolomiten Panorama Region Gsiesertal – Welsberg – Taisten leží na severu Jižního Tyrolska a rozprostírá se od údolí Pustertal u Welsbergu až k rakouské hranici. Poloha mezi pohořími Deferegger Alpen a Dolomity z něj dělá velmi atraktivní základnu pro poklidnou a udržitelnou dovolenou.

Výhodou je i doprava. Hosté ubytovaní v regionu získávají Südtirol Guest Pass, s nímž mohou bezplatně cestovat veřejnou dopravou po celém Jižním Tyrolsku. Oblast je navíc dobře propojena autobusovými linkami s údolím Pustertal i s městy Innichen a Franzensfeste.

Největší síla tohoto místa ale neleží ani tak v dopravní dostupnosti nebo v nabídce aktivit. Gsiesertal zaujme hlavně tím, že si uchovalo autenticitu. Nabízí přírodu, která není přetížená, vesnice, které si zachovaly vlastní rytmus, a krajinu, kde se dá nejen objevovat, ale také jednoduše být. Právě proto může oslovit každého, kdo v horách nehledá atrakce, ale ticho, prostor a skutečný kontakt s místem.

Zdroje: ČTK (Protext), TMR International