O čem ženy v posteli opravdu sní? Těchto 5 fantazií se vrací pořád dokola
5. 4. 2026Sexuální fantazie bývají mnohem běžnější, než se lidé sami sobě odvažují přiznat. Velká část z nich navíc není nijak „divná“ ani výjimečná. V souboru 1 516 dospělých byly za statisticky vzácné označeny jen dvě fantazie, zatímco motivy dominance a podřízení patřily mezi běžné. Novější přehled výzkumu k tomu přidává stejný závěr: jen málo fantazií je opravdu neobvyklých.
Právě proto dává smysl, že mnoho žen své představy před partnerem raději skrývá. Ne nutně proto, že by šlo o něco extrémního, ale spíš kvůli studu, obavě z nepochopení nebo strachu, že partner uslyší kritiku místo důvěry. Rozdíl mezi fantazií, touhou a skutečným chováním navíc není totéž. Fantazie je mentální obraz, ne automatický plán na realizaci. A když už lidé své představy sdílejí, výsledek bývá často lepší, než čekali.
Ve studii Liverpool John Moores University už dříve svou fantazii partnerovi svěřilo více než 69 procent dotázaných a přes 80 procent z nich to hodnotilo jako pozitivní zkušenost. Podobně mluví i sexuolog Marek Broul, který upozorňuje, že reakce partnera bývá často vstřícnější, než si lidé předem namlouvají.
Když vzrušení stojí na kontrole, moci a odevzdání
Když britská expertka na vztahy a sexualitu Tracey Cox shrnuje, co se v ženských fantaziích opakuje nejčastěji, vrací se stále stejný motiv: převzetí kontroly. Nejde o skutečné násilí ani o touhu po ublížení. Mnohem častěji jde o situace, v nichž druhý převezme iniciativu, je rozhodnější, fyzicky sebejistější a jasně dává najevo, že po ženě touží. Právě tahle kombinace rozhodnosti, bezpečí a odevzdání se objevuje i ve výzkumech, kde patří dominance a podřízení mezi nejběžnější fantazijní okruhy. V belgické studii zaměřené na BDSM navíc téměř polovina lidí uvedla, že alespoň jednu podobnou aktivitu někdy vyzkoušela, a další pětina přiznala, že o ní fantazíruje.
Do stejné logiky zapadá i fantazie o sexu se zavázanýma očima nebo o erotické hračce na dálkové ovládání. V obou případech je hlavní přitažlivost podobná: žena neřídí situaci úplně sama, část kontroly odevzdává partnerovi a právě v tom může být silné vzrušení. Tracey Cox tvrdí, že u hračky na dálkové ovládání se část žen nechává lákat i představou veřejného prostoru, konkrétně uvádí asi 44 procent. U sexu se zavázanýma očima zase mluví o tom, že by ho v praxi chtělo vyzkoušet více než 60 procent žen. Nejde jen o samotný prožitek, ale i o napětí z nejistoty, očekávání a ztráty vizuální kontroly.
Dotek, který jednu ženu vzruší, může druhou bolet. Které erotogenní zóny jsou ty „nej“?
Velkou roli hraje i riziko a pocit zakázaného
Do velmi podobné kategorie spadá i sex na veřejnosti. Nemusí jít nutně o plnohodnotný sex v doslovném smyslu. Přitažlivost může stát už na náznaku, na dotecích, na situaci, která se odehrává mimo bezpečí ložnice a nese v sobě možnost odhalení. Cox pracuje třeba s představou ruky pod sukní v taxíku nebo s intimním dotykem v restauraci. Podstatné není místo samo o sobě, ale vědomí, že hrozí vyrušení. Právě riziko, napětí a porušení běžných pravidel patří i v širším výzkumu mezi časté fantazijní motivy, které souvisejí s novostí, dobrodružstvím a tabu.
Trochu jiný odstín má fantazie o návštěvě pánského strip klubu. I ta se v původním přehledu objevuje mezi častými ženskými představami, ale nestojí tolik na odevzdání jako spíš na bezpečně prožité sexuální zvědavosti. Je v ní kus voyeurství, kus dovolené nevázanosti a také možnost na chvíli odložit roli „slušné ženy“, aniž by to nutně vedlo k reálnému překročení hranic. Přesně tohle je ostatně pro fantazie typické: dovolují pohybovat se v prostoru, který může být v hlavě vzrušující, i když by ho člověk ve skutečnosti vůbec nechtěl žít.
Fantazie nejsou přiznáním viny ani plánem do budoucna
To je na celém tématu možná nejdůležitější. Fantazie nejsou automaticky návodem na to, co chce člověk opravdu udělat. Sociologický výzkum ukazuje, že řada žen může fantazírovat i o motivech, které jsou v rozporu s jejich běžnými postoji nebo se způsobem, jak o sobě samých přemýšlejí. Část žen například přitahují stereotypní role s dominantním mužem a submisivní ženou, aniž by takové uspořádání chtěly ve vztahu nebo v životě mimo erotický kontext. Fantazie a realita se zkrátka nepřekrývají automaticky. A právě proto není důvod chápat je jako něco podezřelého nebo ostudného.
Smysl dává spíš opatrná otevřenost. Ne vychrlit všechno v jedné větě, ale mluvit spolu tak, aby v tom nebyl tlak ani stud. Tam, kde je důvěra, bývá podobný rozhovor spíš posilou než problémem. A i když některé představy zůstanou navždy jen v hlavě, nic to nemění na tom, že právě tam mohou fungovat jako důležitá součást touhy, vzrušení i intimity.
Zdroje: prozeny.cz, smsna.org, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
