Jedno z nejodvážnějších Ferrari posledních let? 12Cilindri dostalo proměnlivý lak i působivý interiér

Ferrari umí nabídnout rychlost, tradici i exkluzivitu, ale občas přijde s autem, které míří ještě o kus dál. Přesně to je případ jednorázového Ferrari 12Cilindri Tailor Made vytvořeného pro Jižní Koreu. Na první pohled zaujme barvou, která se mění podle světla a úhlu pohledu. Čím déle se na něj ale člověk dívá, tím jasněji je vidět, že tady nešlo jen o efektní lak a drahou individualizaci. Vznikl vůz, který se snaží propojit techniku Ferrari s korejským řemeslem, současným uměním a kulturní identitou. Projekt navíc nevznikl přes noc. Zabral téměř dva roky a spojil Ferrari, COOL HUNTING, kurátorku JaeEun „Jane“ Lee i čtyři jihokorejské umělce.

Nezůstalo přitom u toho, že by si někdo jen vybral zvláštní odstín karoserie a několik atypických materiálů do kabiny. Ferrari tenhle vůz pojalo jako celek, v němž má každá úprava vlastní význam a navazuje na ostatní. I proto celé auto působí spíš jako promyšlený artefakt než jako přehlídka drahých příplatků. Kurátorský přístup byl od začátku zřejmý. Auto nemělo fungovat jako dekorace, ale jako svébytný prostor, do něhož se dají přenést různé výtvarné přístupy, aniž by se rozpadla samotná podstata Ferrari.

Lak, který mění charakter celého auta

Nejviditelnější roli hraje speciálně vyvinutý přechodový lak Yoonseul. Ferrari ho připravilo přímo pro tento projekt a použilo ho právě na 12Cilindri Tailor Made. Inspirací se stala korejská keramika celadon, ale také současný Soul se svou noční energií, neonovou estetikou a hudební scénou. Výsledkem je povrch, který se v různém světle přelévá mezi zelenou a fialovou, doplněnou modrými odlesky. Název Yoonseul odkazuje na třpyt slunečního světla na vodní hladině, což dobře vystihuje dojem, který auto vyvolává v pohybu. Není to barva, která by jen křičela do okolí. Spíš neustále mění výraz a nutí se na vůz dívat znovu.

Kapota navíc neplní jen roli plochy pro lak. Elektroničtí hudebníci GRAYCODE a jiiiiin převedli zvuk a vibrace dvanáctiválce do vlastní vizuální notace, která se pak promítla do grafického motivu na karoserii. Ferrari tím připomíná, že pro podobný vůz není motor jen technickou součástí, ale také zdrojem charakteru. Motiv na kapotě tak není náhodná ozdoba, ale obrazová interpretace toho, co se děje pod ní. Majitel navíc spolu s vozem dostane i původní hudební part tohoto díla.

Interiér, který nestaví na okázalosti, ale na vrstvení významů

Stejně důležitý jako exteriér je i interiér. Velkou roli v něm hraje výtvarnice Dahye Jeong, která dlouhodobě pracuje s tradiční technikou tkaní koňských žíní. Právě tento princip se promítl do nově vyvinuté trojrozměrné textilie použité ve Ferrari poprvé. Motiv se objevil na sedadlech a dalších plochách v kabině, zároveň se propsal i do střešního panelu, kde při jízdě vytváří hru světla a stínu. V některých detailech se objevuje i ručně zpracovaný prvek z koňských žíní, takže interiér nepůsobí jako běžná luxusní kabina, ale jako místo, kde se materiál stal součástí příběhu.

Další výraznou stopu zanechala Hyunhee Kim. Její práce se propsala do poloprůsvitných detailů, které Ferrari u továrně stavěného vozu dosud nepoužilo. Týká se to emblémů Scuderia Ferrari, středových krytek kol, označení modelu i Cavallina. Její rukopis pokračuje také uvnitř vozu, kde se objevil upravený středový tunel, ručně zpracovaná věnovací plaketa a také tradičně pojatý schránkový objekt v zavazadlovém prostoru, do nějž byl zakomponován i speciálně řešený klíč Ferrari. Tohle jsou přesně ty detaily, na kterých je vidět, že projekt nechtěl skončit u prvního dojmu z laku.

Sjednocujícím motivem se stala bílá barva inspirovaná tvorbou TaeHyuna Leeho, který pracuje s tradiční korejskou lakovou technikou ottchil. Jeho přístup se promítl do bílých brzdových třmenů a bílých řadicích pádel. Právě brzdy jsou v tomto provedení u sériově vyráběného Ferrari použity poprvé, stejně jako některé další bílé a poloprůsvitné prvky. U podobného auta by člověk čekal spíš červené akcenty a okázalé kontrasty. Ferrari se ale vydalo opačnou cestou a vytvořilo interiér i exteriér, které působí výrazně, aniž by sklouzly k lacinému efektu.

Pod neobvyklým kabátem zůstává ryzí Ferrari

Na technice se ale nic nezměnilo. Tohle auto není výstavní objekt, který by jen dobře vypadal pod reflektory. Základem zůstává Ferrari 12Cilindri s vpředu uloženým atmosférickým dvanáctiválcem o objemu 6,5 litru. Motor dává 830 koní, vytáčí se až k 9 500 otáčkám, zrychlení z 0 na 100 km/h zvládá zhruba za 3,0 sekundy a maximální rychlost přesahuje 340 km/h. Právě v tom je celý projekt možná nejsilnější. Veškerá výtvarná vrstva nevznikla místo techniky, ale vedle ní. Ferrari tedy nepostavilo dekoraci, nýbrž plnohodnotný vůz, který si ponechal vše, co od dvanáctiválcového grand toureru této značky člověk čeká.

U většiny zakázkových aut bývá hlavní otázka jednoduchá: kolik to stálo a jak moc je to extravagantní. Tady je zajímavější něco jiného. Ferrari 12Cilindri Tailor Made ukazuje, že individualizace nemusí být jen o drahých materiálech a neobvyklé barevné kombinaci. Může fungovat i jako promyšlené spojení techniky, kultury a výtvarného jazyka. Proto tenhle vůz nepůsobí jako módní výstřelek ani jako samoúčelná demonstrace luxusu. Je zvláštní, výrazný a v některých detailech možná až odvážný. Hlavně je ale dotažený tak, že dává smysl jako celek. A to je u podobných projektů mnohem vzácnější než samotná exkluzivita.

Zdroje: motor1.com, ferrari.com, coolhunting.com