Brzdí za vás a křičí, když usínáte: povinné asistenty v autech dráždí řidiče, nefungují vždy dokonale

Evropské silnice se mění a řidiči si toho začínají všímat. Od července 2024 se totiž každé nové auto prodané v EU musí podřídit balíku povinných technologií, jejichž cílem je snížit počet nehod. Brusel tím sleduje ambiciózní plán: do roku 2038 zachránit přes 25 tisíc životů a statisícům dalším vážným zraněním předejít.

Na papíře to zní dobře, ale realita je mnohem složitější. Nové asistenty mají chránit, ale občas spíš matou, otravují a někdy dokonce ohrožují.

Auto, které si myslí, že ví líp než vy

Když si dnes koupíte nový vůz, dostanete v něm i spoustu aktivních jízdních asistentů. Auto samo hlídá rychlost podle dopravních značek a mapových podkladů, brzdí při hrozícím čelním střetu, sleduje, zda neusínáte za volantem a věnujete se řízení, a také varuje a řídí auto, když přejedete čáru na silnici. Dokonce i při couvání vám radí kamery a senzory.

Pro autobusy a kamiony je povinné i hlídání mrtvých úhlů, aby řidič nepřehlédl chodce nebo cyklistu. A kdyby se přece jen něco stalo, černá skříňka pečlivě uloží poslední sekundy před nehodou.

Záchrana životů, ale i falešné poplachy

Evropská komise je přesvědčená o tom, že bez těchto vychytávek se k takzvané „vizi nula“, tedy světu bez smrtelných nehod, nikdy nepřiblížíme. Jenže řada řidičů i expertů má jiný pohled.

Kde v autech najdeme povinné a často nenáviděné asistenční systémy?

Inteligentní omezovač rychlosti se může splést kvůli špatně čitelné značce nebo neaktuální mapě. Auto pak začne brzdit ve chvíli, kdy se zrovna snažíte předjet. Nouzové brzdění se zase může aktivovat i tam, kde žádné nebezpečí není (třeba před zatáčkou, kdy v ní, ale mimo silnici stojí auto apod.). A stejně tak v případě jízdních pruhů auto občas vidí něco jiného, než na silnici skutečně je, a řidič se pak musí prát s řízením. Výsledkem je frustrace a hlavně nedůvěra v systém, který měl původně ulevit, takže jej řidiči stejně vypínají. Ale musí to udělat po každém novém nastartování auta vždy znovu.

Cena bezpečí

A i tyto technologie zdražují auta a prodražují také jejich opravy. Pro mnohé rodiny nebo menší firmy to není zanedbatelná částka. A když se k tomu přidá fakt, že Evropa šla dál než Spojené státy nebo Velká Británie, kde tak přísná pravidla zatím neplatí, dostávají se evropští výrobci do složité pozice.

Dobrá myšlenka, složitá praxe

Na jedné straně stojí ušlechtilý cíl, tedy méně tragických nehod na evropských silnicích. Na té druhé ale stojí realita každodenního provozu, kdy technika nemusí fungovat (a v praxi ani nefunguje) dokonale. Dnešní řidiči tak řeší dilema: dostali k volantu digitálního anděla strážného, nebo spíš příliš horlivého učitele, který jim do řízení neustále zasahuje?

Odpověď zatím není jasná. Jisté je jen to, že auta už nikdy nebudou tak „hloupá“ jako dřív – a řidiči se s tím budou muset naučit žít.