Sedm cenných kovů máte možná právě teď doma. Stačí se podívat do šuplíku

V českých domácnostech se podle odhadů společnosti ECOBAT povaluje přibližně 132 milionů použitých baterií. Některé zůstaly ve starých ovladačích, další leží mezi nepotřebnými věcmi v zásuvkách a na jiné se dávno zapomnělo. Přestože už nedokážou napájet elektroniku, stále obsahují materiály, které mají pro průmysl značnou hodnotu. Recyklací lze získat například zinek, mangan, železo, měď, lithium, nikl nebo kobalt. A právě tyto suroviny by jinak bylo nutné získávat z přírodních zdrojů.

Rozsah problému dokresluje další údaj ECOBATu. V domácnostech podle jeho odhadu zůstává přibližně šestkrát více použitých baterií, než kolik jich lidé každoročně odevzdávají k recyklaci. Nejde přitom pouze o nevyužité suroviny. Čím déle baterie zůstávají mimo sběrný systém, tím později se mohou jejich materiály vrátit do výroby.

Z obyčejné tužkové baterie může vzniknout i nová ocel

Ne každá baterie obsahuje stejné kovy. Rozhodující je její chemické složení, které se výrazně liší podle toho, zda jde o běžný jednorázový článek, nebo dobíjecí akumulátor. Sedm zmiňovaných kovů proto nelze očekávat v každé baterii současně.

V klasických alkalických bateriích, s nimiž se setkáváme například v dálkových ovladačích nebo dětských hračkách, se nacházejí především zinek, mangan a železo. Tyto materiály přitom mohou mít po zpracování poměrně široké využití. Zinek pomáhá chránit ocelové výrobky před korozí, mangan se používá při výrobě některých druhů oceli a železo se může vracet do hutního průmyslu.

Podle společnosti ECOBAT se při recyklaci alkalických článků využívají mimo jiné hutnické procesy, při nichž vznikají například slitiny železa a manganu nebo oxid zinečnatý. Získané materiály mohou následně posloužit při výrobě dalších kovových výrobků.

Odlišná situace je u dobíjecích baterií z mobilních telefonů, notebooků nebo akumulátorového nářadí. V závislosti na konkrétní technologii mohou obsahovat lithium, nikl a kobalt, ale také měď. Právě některé z těchto materiálů lze znovu využít při výrobě akumulátorů. Recyklace tak umožňuje alespoň částečně omezovat potřebu nově vytěžených surovin.

Staré baterie se nejprve roztřídí, teprve potom zpracují

Odevzdáním použité baterie do sběrného boxu její cesta zdaleka nekončí. Nejdříve se musí dostat na třídicí linku, kde se jednotlivé články rozdělí podle typu a chemického složení. Teprve potom mohou zamířit ke zpracovatelům, kteří používají technologie odpovídající konkrétnímu druhu baterií.

Při recyklaci se uplatňují mechanické, tepelné i chemické postupy. Jejich prostřednictvím lze oddělovat jednotlivé materiálové složky a připravovat je k dalšímu průmyslovému využití. Výsledné množství získaných surovin přitom není u všech baterií stejné. Záleží na jejich složení i způsobu zpracování.

Digitální detox po česku: 8 z 10 lidí si umí představit celý den bez obrazovek a displejů

ECOBAT uvádí, že ze 100 kg směsi použitých baterií lze získat až 74 kg využitelných druhotných surovin. Neznamená to však, že by každá baterie měla stejnou výtěžnost nebo že bylo možné všechny její součásti beze zbytku recyklovat.

Část vytříděných baterií navíc putuje ke zpracování mimo Českou republiku. ECOBAT například využívá třídicí linku ve středočeském Řevničově, odkud materiál směřuje do specializovaných závodů v tuzemsku i zahraničí.

Recyklace šetří suroviny i energii. Výsledky ukazují konkrétní čísla

Jaký význam může mít sběr baterií ve větším měřítku, ukazují výsledky společnosti REMA Battery za rok 2025. Její kolektivní systém tehdy zajistil zpětný odběr více než 610 tun odpadních přenosných baterií.

Podle environmentálního vyúčtování společnosti odpovídala recyklace tohoto množství úspoře 304 661 kg primárních surovin a 12 916 217 kWh elektrické energie. Vypočtené snížení emisí CO₂ představovalo 1 648 991 kg. Jde o modelově stanovené environmentální přínosy, nikoli o přímo naměřené úspory při jednotlivých recyklačních operacích.

Další představu o rozsahu sběru poskytují údaje společnosti ECOBAT. Ta během roku 2025 zajistila sběr celkem 4 558 tun odpadních baterií různých kategorií. Z tohoto množství připadalo 2 287 tun na přenosné baterie, kam patří například tužkové, mikrotužkové nebo knoflíkové články.

Přesto zůstává velké množství vysloužilých baterií mimo sběrné systémy. A protože se současně zvyšuje množství baterií používaných v elektronice, nářadí i dopravních prostředcích, význam jejich zpětného odběru dále roste.

Evropská unie požaduje vyšší míru sběru i účinnější recyklaci

Na rostoucí potřebu získávat materiály z použitých baterií reaguje také evropská legislativa. Nařízení EU o bateriích stanovuje, že do konce roku 2027 musí minimální míra sběru odpadních přenosných baterií dosáhnout 63 %. Do konce roku 2030 se požadavek zvýší na 73 %.

Samostatně jsou stanoveny cíle pro získávání konkrétních materiálů při recyklaci. Do konce roku 2027 musí recyklační procesy dosahovat minimálně 90 % míry získávání kobaltu, mědi, olova a niklu. U lithia je pro stejný termín stanoveno 50 %. Do konce roku 2031 se požadavky zvýší na 95 % u prvně jmenovaných kovů a na 80 % u lithia.

Evropská komise v září 2026 vyhodnotila současné cíle a dospěla k závěru, že jejich nastavení zatím není nutné měnit. Přísnější požadavky mají podpořit návrat surovin do výroby a omezovat závislost na jejich získávání z nových zdrojů.

Klasická sluchátka s kabelem jsou znovu v kurzu. Nabízejí něco, co ta bezdrátová neumějí

Baterie lze odevzdat zdarma, některé dokonce poslat poštou

Zbavit se vysloužilých přenosných baterií přitom není složité. Sběrná místa fungují v řadě obchodů, škol, na úřadech nebo ve sběrných dvorech. Jen systém ECOBAT uvádí přibližně 28 000 sběrných míst po celé České republice.

Další možností je služba Rebalík, kterou provozuje REMA Battery ve spolupráci s Balíkovnou. Umožňuje zdarma odeslat vybrané nepoškozené přenosné baterie v zásilce o hmotnosti od 1 do 5 kg. Služba není určena pro poškozené či nafouklé baterie, autobaterie ani akumulátory z elektrokol a elektrokoloběžek. Zásilku nelze podat prostřednictvím samoobslužného boxu.

Zvýšenou opatrnost vyžadují také přístroje, ve kterých je akumulátor pevně zabudovaný. Pokud jej nelze bezpečně vyjmout, je vhodné odevzdat k recyklaci celé zařízení. Neodborným rozebíráním by totiž mohlo dojít k poškození baterie.

Použité baterie nepatří do směsného odpadu, a to nejen kvůli materiálům, které je možné znovu využít. Zejména poškozené lithiové akumulátory mohou při zkratu nebo mechanickém narušení představovat riziko požáru.

Ani zcela vybitý článek tedy nemusí být bezcenný. Zatímco doma už pro něj žádné využití není, při odborném zpracování se z něj mohou získat suroviny pro nové výrobky. A právě návrat použitých baterií do sběrného systému rozhoduje o tom, zda tato možnost zůstane nevyužitá, nebo se skutečně promění v další průmyslovou výrobu.

Zdroje: remabattery.cz, ecobat.cz, prumyslovaekologie.cz