dum-vila-bydleni

Hypotéka může zkomplikovat rozvod, záleží na majiteli nemovitosti i odkud se platí splátky

4. 6. 2022 Vyp Od Redakce

Obecně platí, že když se ze společných peněz financuje nemovitost, která je ve vlastnictví jen jednoho z manželů, je třeba to při vypořádání majetku u rozvodu druhému z manželů nahradit. Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu ale ukázal, že toto pravidlo neplatí vždy. Pokud rodina v nemovitosti bydlela a náklady na jiné bydlení by byly dražší než splátky hypotéky, nemusí dotyčný druhému z manželů hradit nic. Jak upozorňuje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad, nejlepší je podobným situacím předcházet a využívat předmanželské smlouvy, zúžit společné jmění ale lze i během manželství.

„V praxi se často setkáváme s případy, kdy je z výlučných prostředků jednoho z manželů financována nemovitost ve společném jmění a naopak. Tyto situace pak působí značné potíže v případě nutnosti vypořádání společného jmění. Ideální je takovým situacím raději předcházet. Řešením je hradit společné nemovitosti ze společných peněz, a pokud to není možné, tak raději přistoupit ke zúžení SJM nebo úplnému oddělení tohoto majetku,“ říká advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad.

Nejistotu ohledně výsledku vypořádání společného jmění manželů lze dobře demonstrovat na případu, kterým se zabýval Nejvyšší soud. Rodina za trvání manželství bydlela v domě, který byl ve výlučném vlastnictví manžela. Dům byl zatížen hypotečním úvěrem, který se v době trvání manželství splácel z prostředků společného jmění manželů. Celkem šlo o částku 373 505 Kč. Po rozvodu se bývalá manželka domáhala vypořádání této částky, protože šla na výlučný majetek bývalého manžela. Soud prvního stupně i odvolací soud návrhu manželky vyhověly.

Přečtěte si také:  Start v investicích jako novoroční předsevzetí? Na co si dát pozor a co si dobře promyslet

„Podle Nejvyššího soudu je ale třeba vzít v úvahu, že nemovitost zároveň sloužila k zajištění potřeb života rodiny a společné domácnosti. Při vypořádání je proto nutné zohlednit potenciální náklady, které by jinak rodina musela na bydlení vynaložit – tedy například výši nájemného. V případě, že by hrazením hypotéky místo nájemného rodina nakonec ušetřila, není manžel povinen manželce nic nahrazovat. V opačném případě by bylo třeba přistoupit k poměrné náhradě takových splátek,“ uzavírá advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad.

Předmětný rozsudek Nejvyššího soudu ČR má sp. zn. 22 Cdo 3428/2020.