Bezpečnost vs. diskriminace. V EU se vede velký spor o řízení v důchodu
7. 10. 2025Debata o povinných zdravotních prohlídkách pro starší řidiče v Evropě se znovu rozhořela po návrhu Evropské komise z roku 2023. Záměr byl jednoduchý: zajistit, aby se za volant dostali jen ti, jejichž zdravotní stav to dovoluje. Politická realita však bývá složitější. Europoslanci upozornili, že plošná pravidla podle věku mohou vyznívat jako diskriminace, a požadovali jemnější řešení. Výsledkem je kompromis, který nechává rozhodnutí na členských státech. Každá země si tedy stanoví vlastní postup, ať už formou pravidelných lékařských kontrol, nebo alespoň sebehodnoticích dotazníků.
Za celým sporem stojí demografie. Evropa stárne a s ní i průměrný věk řidičů. Odhady říkají, že do roku 2050 bude téměř polovina obyvatel starší padesáti let. S přibývajícím věkem mohou ubývat některé psychofyzické schopnosti, které jsou pro řízení důležité. Cílem proto není vyřadit seniory z provozu. Hledá se způsob, jak v hustším a rychlejším provozu udržet bezpečnost pro všechny.
Jak k tomu přistupují jednotlivé státy
Evropa je v této věci pestrá. Německo nebo Polsko spoléhají na odpovědnost řidičů a věkové hranice pro povinné prohlídky nestanovují. Naproti tomu Itálie, Dánsko či Španělsko zavedly povinné kontroly už dávno. V Itálii po padesátce platí pětileté intervaly a s vyšším věkem se dále zkracují. Velká Británie zvolila specifický model. Po sedmdesátce se řidičský průkaz obnovuje každé tři roky formou vlastního prohlášení a řidič musí nahlásit významné zdravotní změny.
Česko má jasno v termínech. Od 1. ledna 2026 se první povinná prohlídka překládá na věk 70 let a následně bude nutná každé dva roky. Pro běžné neprofesionální řidiče odpadá povinnost nosit u sebe doklad o zdravotní způsobilosti. Úřady si potřebné informace vyžádají přímo z registru řidičů.
Co říkají odborníci
Evropská rada pro bezpečnost silničního provozu (ETSC) upozorňuje, že samotný věk nemusí být dobrým ukazatelem řidičských schopností. Doporučuje spíše individuální posuzování podle reálného zdravotního stavu. Klíčovou roli mají praktičtí lékaři, kteří znají zdravotní historii svých pacientů a mohou rozhodnout, zda je řízení bezpečné.
Konec seniorů za volantem? Auto má samo poznat, kdy už člověk nemá řídit
Argumenty na obou stranách
Zastánci povinných prohlídek zdůrazňují prevenci a jistotu. Chtějí, aby se na silnice dostávali jen řidiči v odpovídající kondici, čímž by se mohlo předejít vážným nehodám. Odpůrci varují před byrokracií a rizikem věkové diskriminace. Připomínají, že neexistuje jednoduchá hranice, od které by se z každého staršího řidiče automaticky stalo vyšší riziko. Vhodnější je podle nich sledovat konkrétní diagnózy, léky, zrak nebo reakční schopnosti, nikoli rodné číslo.
Kde se láme přístup
Spor se tedy nevede o to, zda bezpečnost. Všichni chtějí totéž. Rozdíl je v cestě. Jedna sází na plošná pravidla, druhá na individuální posudky. V praxi se zřejmě budou jednotlivé modely dál přibližovat. Státy s přísnějšími pravidly budou hledat cesty, jak nezatěžovat ty, kteří je nepotřebují. Ty benevolentnější budou víc spoléhat na lékaře a na povinnost řidičů včas hlásit změny zdravotního stavu. Jisté je jedno. S rostoucím podílem starších řidičů se bude téma vracet a bude potřeba vyvážit právo na mobilitu s právem všech účastníků provozu na bezpečí.
