Mýty o tachometrech: Češi věří, že se stáčí jen o pár tisíc km. Skutečnost je ale úplně jinde

Stáčení tachometrů je v České republice stále běžnou praxí, a i když se o něm mluví dlouhodobě, mnozí lidé jeho rozsah výrazně podceňují. Ukázal to nedávný průzkum mezi zákazníky, který realizovala společnost Cebia. Podle jeho výsledků si 16 % respondentů myslí, že se tachometr průměrně stočí jen o 5 000 kilometrů. Většina (61 %) odhaduje stáčení na 50 000 kilometrů. Reálný průměr je ale ještě výrazně vyšší – okolo 100 000 kilometrů. Taková vzdálenost odpovídá přibližně dvěma a půl cestám kolem světa. Správně tento údaj odhadla jen necelá čtvrtina dotázaných.

Podle ředitele společnosti Cebia, Martina Pajera, není stočený tachometr pro mnoho českých kupujících zásadní překážkou. „V jiném průzkumu nám tři pětiny lidí, kteří kupovali ojeté auto, řekly, že by pro ně stočení do 50 000 kilometrů nebylo důvodem, proč se auta vzdát. Často si neuvědomují, že takový nájezd odpovídá přibližně třem letům běžného provozu, což rozhodně není zanedbatelné,“ říká.

Zároveň upozorňuje, že i zdánlivě „nevinné“ stočení může mít citelné finanční dopady. „Auto se pak prodá dráž, než kolik by reálně mělo stát. V průměru to znamená navýšení ceny o 10 až 13 %, tedy přibližně 30 až 40 tisíc korun u běžného vozu. A právě tuto částku pak lidé často vydají za opravy, které přijdou dřív, než by čekali – protože auto má ve skutečnosti víc najeto,“ dodává Pajer.

Podle dat Cebie se průměrné stáčení v průběhu roku mírně mění, ale většinou se drží v rozmezí 100 000 až 115 000 kilometrů. Pod tuto hranici klesá jen výjimečně. Tachometr má stočený zhruba každé třetí auto, které si lidé přes Cebii nechávají prověřit.

Zajímavé také je, že lidé jsou často citlivější na viditelná poškození nebo dřívější havárie než na upravený tachometr. „Je to trochu paradox – stočený tachometr o 50 000 kilometrů mnoho lidí neřeší, ale drobné poškození karoserie, třeba odřený blatník nebo nárazník, je pro ně důvodem ke znepokojení,“ podotýká Pajer. Na druhou stranu připouští, že v reálné situaci by někteří lidé možná reagovali jinak než v anonymním průzkumu – když jde o vlastní peníze, může být postoj přece jen obezřetnější.