Čtyřicítka jako vrchol? Nová data mění představy o mužské touze
16. 2. 2026Představa, že muži mají největší sexuální apetit kolem 20 let a pak už to jde jen z kopce, patří k těm odolnějším stereotypům. Jenže když se člověk podívá na rozsáhlá data, křivka vypadá často jinak. U řady mužů totiž sexuální touha nemizí ani s prvními šedinami, naopak může postupně sílit až do začátku čtyřicátých let. Teprve potom se začíná pozvolna snižovat.
Právě takový průběh se ukázal v analýze dat více než 67 tisíc dospělých ve věku 20 až 84 let. Z výsledků vychází, že mužské libido se do rané čtyřicítky spíše zvyšuje a následný pokles přichází postupně, nikoliv skokově. Pro muže, kteří mají pocit, že s věkem automaticky přijdou o chuť na postelové hrátky, je to podstatná zpráva: samotné roky ještě neznamenají, že se sexuální chuť musí rychle vytratit.
Proč nejde jen o testosteron
Dlouho se sexuální touha vysvětlovala hlavně biologií a zejména hladinou testosteronu. Ten po třicítce už zpravidla klesá zhruba o jedno procento ročně, což uvádí i britská zdravotní služba NHS. Z toho se snadno udělá zkratka: méně testosteronu rovná se méně chuti na sex, a tedy vrchol někde v mládí.
Jenže data naznačují, že hormony jsou jen část příběhu a jejich význam se v průběhu života mění. Spolutvůrce výzkumu Toivo Aavik to shrnul jednoduše: „Hormony jsou důležité, ale nejsou celý příběh a jejich relativní význam se v průběhu života mění.“ A dodal i druhou klíčovou větu: „Naše data ukazují, že touha se udržuje déle, než by předpovídalo čistě hormonální vysvětlení, a velkou část rozdílů vysvětlují sociální a vztahové faktory.“
Zjednodušeně řečeno: to, jak člověk prožívá touhu, souvisí i s psychikou, spokojeností se životem, partnerskou dynamikou a prostředím, ve kterém žije. Touha není okrajová „zajímavost“, ale součást toho, jak lidé prožívají intimitu, budují vztahy a hodnotí svůj partnerský život. A tím se dostáváme k druhé části, která je na výsledcích pozoruhodná.
Práce, vztahy a sexuální orientace: rozdíly nejsou malé
Když se srovnávaly skupiny podle zaměstnání, vyšší sexuální touhu vykazovali například strojní operátoři, vyšší manažeři, řidiči nebo lidé z armády. Na opačné straně se častěji objevovali pracovníci z kanceláří a zaměstnanci v zákaznických službách, kteří popisovali nižší sexuální apetit. Neznamená to, že konkrétní profese „vytváří“ libido, spíš to ukazuje, že do hry vstupuje životní rytmus, stres, fyzická zátěž, sociální kontakt i psychická pohoda.
Roli hrála i sexuální orientace. Vyšší míru touhy v průměru uváděli bisexuální respondenti. Naopak u lidí v dlouhodobých, spokojených a stabilních vztazích byly změny v čase mírnější, tedy bez výrazných výkyvů.
Zajímavý detail přidává i rodičovství: po narození dětí se v těchto datech libido u žen spíše snižovalo, zatímco u mužů naopak vykazovalo tendenci růst. Opět jde o průměrný trend, který může odrážet kombinaci spánkového deficitu, péče o děti, rozdělení rolí v domácnosti i proměnu partnerské dynamiky.
U žen křivka vypadá jinak a do toho vstupuje společnost
U žen se ukázal odlišný průběh. Sexuální touha v průměru vrcholila mezi 20. a 30. rokem života a výraznější pokles nastával po padesátce. To se často spojuje s hormonálními změnami během menopauzy, zejména s poklesem estrogenu.
Do kontextu zapadá i údaj, který zmiňuje Johns Hopkins Medicine: ženy mezi padesátými a sedmdesátými roky hlásily zhruba 23% pokles sexuální aktivity. Jenže samotné hormony pořád nevysvětlují všechno. U žen se do výsledků silně promítají i společenské vlivy, například intenzivní péče o děti, únava, partnerské nastavení, kulturní očekávání a stigma, které může ovlivnit, jak otevřeně ženy o touze mluví.
Aavik k tomu říká, že v mnoha společnostech je mužské vzrušení viditelnější a společensky „snáz přiznatelné“, zatímco ženy mohou v anonymních dotaznících touhu podhodnocovat, a to z různých důvodů. Patří sem internalizované normy, nejistota, co přesně se má za „touhu“ považovat, i obava z odsouzení. Současně může být ženská sexuální zkušenost vnitřně složitější: žena může prožívat fyziologické vzrušení, ale v daném okamžiku ho neoznačí jako „touhu“, nebo se touha objevuje více v konkrétním kontextu, než jako trvalé nastavení.
Průměry nejsou pravidlo a vysoké libido může přijít kdykoli
Celé téma má jednu důležitou brzdu: jde o průměrné průběhy, nikoli o univerzální zákon. I v tak velkém souboru se ukázalo, že se reálně překrývají „křivky“ obou pohlaví. Najdou se ženy s vysokou touhou i muži s nízkou, a to napříč věkem. Touha tak není jen biologie nebo jen psychika, ale směs obojího doplněná o životní kontext.
Pro praxi z toho plyne poměrně střízlivý závěr: kdo čeká, že po třicítce musí přijít automatický sešup, může být zbytečně ve stresu. A kdo naopak zažívá pokles, nemusí vinit jen „hormony“, protože velký vliv mohou mít vztahy, spánek, psychická zátěž, pracovní rytmus, spokojenost a celkové nastavení života.
Zdroje: refresher.cz, euronews.com, Studie
Největší libido jsem měl od 13 do 23 let, bohužel ho nebylo s kým uspokojit, takže pak prudký pokles a ulevilo se mi, mohl jsem se lépe soustředit na dokončení studia, práci a byl více v pohodě a přestal se snažit o pro mne nemožné – o vztahy s děvčaty. Teď mi je 47 let a nikdy už jsem neměl takové libido jako v těch 13 až 23 letech, teď bych to odhadl tak sotva na 1/10 a jsou měsíce kdy si ani nevzpomenu a partnerka se začne připomínat a to už asi tak 10 let. Partnerku se mi podařilo najít po odstranění hlavních vztahových překážek se ženami ve 28 letech. Dostudoval jsem a vydělal peníze a vytvořil si vlastní zázemí a našel si partnerku i kamarádky. Zůstalo jen znechucení že když jsem byl mladý, osamělý a chudý tak u dívek rozhodoval hlavně sociální status a „kamarádila“ se mnou jen jedna lesbička která mne nehodnotila jako svého potenciálního partnera.