Nejčastější mýty o depresích u dětí: Co byste měli vědět?

Deprese je často vnímána jako problém dospělých, ale i děti mohou trpět tímto závažným psychickým onemocněním. Přesto kolem dětské deprese panuje mnoho mýtů, které vedou k nepochopení a podcenění tohoto problému. V tomto článku se podíváme na nejčastější omyly spojené s depresí u dětí a vysvětlíme, proč je důležité brát jejich duševní zdraví vážně.

Mýtus č. 1: Děti nemohou trpět depresí

Dlouhá léta panoval názor, že dětství je obdobím bezstarostné radosti, ve kterém nemůže existovat něco takového jako deprese. Až do sedmdesátých let minulého století odborníci věřili, že děti nejsou natolik emocionálně a psychicky vyvinuté, aby mohly pociťovat depresivní stavy.

Tento pohled se však ukázal jako chybný. Výzkumy ukazují, že depresí trpí přibližně 1 z 33 dětí a až 1 z 8 dospívajících. Průběh deprese u dětí je velmi podobný jako u dospělých – zahrnuje smutek, úzkost, ztrátu zájmu o běžné aktivity nebo problémy se soustředěním. Rozdíl spočívá v tom, že děti často neumí své pocity správně pojmenovat nebo vyjádřit. Proto je velmi důležité, aby si rodiče a učitelé všímali změn v chování dítěte a včas zasáhli.

Mýtus č. 2: Deprese není dědičná

Mnoho lidí se domnívá, že deprese je pouze důsledkem životních okolností a nemá genetický základ. Pravda je ale jiná. Výzkumy potvrzují, že pokud má jeden z rodičů v anamnéze depresi, jeho dítě má vyšší pravděpodobnost, že se s tímto onemocněním setká také.

Zvlášť zajímavé jsou studie provedené na jednovaječných dvojčatech. Pokud se u jednoho z nich objeví deprese, pravděpodobnost, že ji bude mít i druhé dvojče, je až 70 %. To naznačuje, že genetická predispozice hraje v rozvoji depresivních poruch významnou roli. Samotná genetika ovšem není jediným faktorem – důležité jsou i vnější vlivy, například prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, a způsob, jakým se v rodině řeší emoce a stres.

Mýtus č. 3: „To je jen období, to přejde“

Jedním z nejčastějších omylů je přesvědčení, že depresivní stavy u dětí jsou jen přechodnou fází, která sama odezní. Rodiče si často myslí, že když jejich dítě prochází obdobím smutku nebo je podrážděné, jde jen o součást růstu a vývoje. V některých případech tomu tak může být, ale pokud smutek, apatie nebo podrážděnost trvají déle než několik týdnů, může jít o vážný problém, který vyžaduje odbornou pomoc.

Neřešená dětská deprese může mít dlouhodobé následky. Může ovlivnit školní výsledky, sociální vztahy i sebevědomí dítěte. Navíc se často stává, že pokud dítě nezačne dostávat adekvátní podporu a léčbu, deprese se s ním přenese do dospívání a dospělosti, kde se může projevit v ještě vážnější podobě.

Jak poznat depresi u dítěte?

Protože děti často neumí své pocity popsat, jejich deprese se může projevovat jinak než u dospělých. Mezi varovné signály patří například:

• Časté výkyvy nálad – dítě je neobvykle podrážděné, smutné nebo se snadno rozčílí.
• Ztráta zájmu o oblíbené aktivity – přestane si hrát s kamarády, nezajímá ho sport nebo koníčky, které ho dříve bavily.
• Změny v chování – dítě může být více uzavřené, může mít problémy ve škole nebo naopak vykazovat agresivní chování.
• Poruchy spánku a chuti k jídlu – problémy s usínáním, časté noční probouzení nebo naopak nadměrná ospalost. Může se objevit také výrazný pokles nebo nárůst hmotnosti.
• Snížené sebevědomí – dítě se často podceňuje, má negativní myšlenky o sobě samém a vyjadřuje pocit, že „za nic nestojí“.

Pokud si rodiče těchto změn všimnou, neměli by je ignorovat. Místo toho je důležité s dítětem otevřeně mluvit a zvážit konzultaci s odborníkem, například navštívit psychoterapii pro děti.

Proč je důležité dětskou depresi nepodceňovat?

Deprese u dětí není jen dočasná nálada nebo „zlobení“. Jde o vážné onemocnění, které může ovlivnit celý jejich život. Pokud se neřeší včas, může vést k dlouhodobým psychickým problémům, potížím ve škole, sociální izolaci a v krajních případech i k sebepoškozování nebo sebevražedným myšlenkám.

Proto je důležité přistupovat k dětské depresi s vážností a porozuměním. Pokud dítě vykazuje známky deprese, měli by rodiče vyhledat odbornou pomoc. Dětská psychoterapie, podpora rodiny a někdy i vhodná medikace mohou dítěti pomoci zvládnout jeho pocity a vést spokojenější život.